Deníček událostí na turnuse

Stále úterý, ale naposled!

Tak, dnes netradičně přinesu informace o tom, co se dnes dělo a ještě dít bude. Dopoledne jsme se bavili po oddílech a závěr poledňáku jsme takřka celotáborově zamířili do bazénu kvůli horkému počasí. A najednou se mezi námi objevil - a podobně jako španělskou inkvizici jej nikdo nečekal. Král opustil bezoečí kapličky a kladl nám nepříjemné dotazy, prý co se za těch 13 vteřin, co spal, událo...no, událo se toho hodně, že? Stačí si přečíst deníčky zpátky, ale jak mu to vysvětlit, když nemá připojení k internetu? Záhy se dostal do křížku s Natkou, protože oba dva kohouti na smetišti se své koruny držely stejně pevně jako politik koryta. A tak nezbylo nic jiného, než k sobě přivábit co nejvíce poddaných, kteří by se jali za svého monarchu i život položit. Rozdělili jsme se na dva tábory, Natku podporovali asi 70 táborníků, převážně větších, zatímco Honzík našel podporu spíše ve dolní polovině věkového spektra tábora. Následná bitva proběhla na Černovodě a nutno poznamenat, že dospěláci natčiny strany hýřili sebevědomím jako naši hokejisté před světovým šampionátem, protože na jejich straně stála i Třináctka. Druhá strana nám po bitvě sdělila, že jejich generálové měli důvěru ve své vojsko asi takovou, jako kapitán Titaniku 17 minut před potopením. Pak ale začala bitva, jež nám všem vzala vítr z plachet. Malošci doslova zmasakrovali Natčinu armádu a po 10 minutách bylo po boji, přičemž po něm zůstala padlá královna. Honzík však vzal poražené na milost a u Čarostromu přijal jejich přísahu věrnosti, místo abychom se dočkali reprízy událostí ze Staroměstského náměstí v roce 1621. Pak se však ochladilo, všem se zježily chlupy na zádech i jiných částech těla a z dálky se ozvaly tři mohutné rány - a děti okamžitě věděly, že bylo sesláno kouzlo temné magie. Po krátkém prohledání okolí jsme zjistili, že tělo královny zmizelo a na Ypsilonce se formuje jakási černá armáda, a tak vedení armády zavelelo po vzoru husitů hrrrr na ně!

Střetli jsme se s nemrtvou armádou a záhy po prvních ztrátách jsme zjistili, že nepřítel je nesmrtelný, protože nemá ocásky. Naštěstí jsme zjistili že v pozadí stojí nekromant sesílající kouzlo, a tak jsme povolali do boje Třináctku - nový tíborový řád rytířů, který se potáhne skrze všechny běhy a jenž trošku zahalují tajemství, dokud se jeho členové nevrhnou do poslední bitvy s tím, že v ní všichni až na jednoho zahynou. A tento přeživší kolem sebe napřesrok zformuje další Třináctku. Tito rytíři se vyřítili z našich řad a za cenu svých život zlikvidovali nekromanta, takže jeho armáda rázem začala řídnout, než jsme ji skoro celou zlikvidovali. Přežila jen nemrtvá královna, která ne a ne umřít... vidíte ten paradox? Dopředu se vrhli mágové s druhým stříbrným trnem (první padl na výrobu lektvaru pro krále), pomocí nějž jsme temné kouzlo zlomili a královna konečně našla svůj klid.

Večer nás čeká celotáborový oheň a poslední soud vedoucích, kteří za všechnu svoji péči, probdělé noci a sebeobětování vyslechnou rozsudek od škodolibých dětí, ale je to už takový kolorit. Samozřejmě mluvím s nadsázkou, jedná se o tradici starou jako naši nejstarší zástupci a pochází už z Horního Jelení. Poté však bude následovat pohřební průvod a vyprovození těla mrtvé královny do Dragolonu, kde bude uložena k poslednímu odpočinku. Akce proběhne za soumraku, s pochodněmi, za účasti vlajek - zkrátka slavnostní událost, přičemž se budeme snažit zanechat v dětech co nejsilnější dojem. Tím ukončíme naši letošní hru, kdy vše dobře dopadlo, Murmandamus sice unikl, ale zlo bylo potlačeno a konečně zavládne mír pod společným králem, jenž jsme zpečetili společně prolitou krví.

No a pak už jen zítřek - mohyla a položení kamenů, odpolední jarmark a závěrečná zmítačka. No a za dalších pár hodin nás máte u Lízátek jako na koni! Děkujeme vám za důvěru, již v nás každým rokem vkládáte a budeme se těšit napřesrok. Už pro vás máme nachystané i téma celotáborové hry, které však zůstává tajemstvím až do konce roku.

Jménem svých vedoucí, praktikantů i ostatního personálu ještě jednou děkuji a loučíme se. Načtenou zase příště

Úterý 13. července, den posledního záznamu

Dobré ráno z Dračí skálky, dnes píšu už naposled, zítra to bude frmol a rozhodně nebude čas sedat k počítači. Máme za sebou další vydařený den a hra nám vrcholí, přičemž včerejšek vygradoval večerními volbami.

Na dopoledne se u oddílů objevili Tčkaři, kteří by rádi příští rok jeli jako praktikanti, a pod dohledem vedoucích organizovali hry pro svoje mladší kamarády. Jednička tak stavěla skřítčí vesničku, Dvojka bojovala o altán a hrad, Trojka plnila úkoly poslepu, Čtyřka cestovala moudrou mašinkou, pětka a sedmička hrály různé hry na hřišti, šestka měla ponorky a pak Larpové luky, Osmička si přála zahrát Tron, Devítka se dostala konečně k programu Co na to děti? a Tčko, utahané z nočního přesunu do tábora stavělo dřevník za hradem.

Odpoledne nejmenší děvčata ukončila etapovou hru, když se setkali s Tomem, jenž jim celý tábor píše dopisy, Dvojka hledala ztracený čas a pak u stromu přání vyslovila své nejtajnější tužby. Trojka a čtyřka unikala z hradu, pětka stavěla golfové hřiště, šestka vegetila a vyprávěla si historky. Sedmička se proměnila v návrháře a modelky, Osmička měla Larpové luky, devítka chystala poslední soud a Tčko se setkalo s bohem pravdy - zcela úplně náhodou ztělesnéného Šimonem.

Večer přišel jeden z vrcholů naší hry. Sešli jsme se u kapličky, zahájili pochodňový maraton na podporu uzdravení našeho krále a pak proběhla agitace čtyř zájemců o místo krále, kdyby se náhodou ten náš neprobudil. Proběhla kampaň, za níž byse nemusel stydět ani Andrej se svými koblihami, i když tentokrát se táborníci dočkávali jen slibů. Poté všichni naházeli pracně získaný vliv do volebních uren a s náskokem 60 bodíků byla zvolena Natka. Pak přišla na přetřes otázka, zda se pokusit našeho spíího krále vzbudit, protože kouzlo je nebezpečné a on už není v dobrém stavu. Každý měl tentokrát jeden jediný hlas a tentokrát barvy hlasovaly prakticky jednotně. Natka se začala profilovat jako odpůrce vzbuzení, aby nepřišla o svou nově nabytou korunu a k ní se připojili ještě červená a žlutá barva. Ostatní však hlasovali pro vzbuzení, a tak jsme podali panovníkovi kouzelný lektvar a uvidíme, co se zítra stane...

Během dne vám sem ještě rychle napíšu, jak bude naše hra končit, teď ale musím běžet...

Pondělí 12. července

V noci nám sprchlo, vyčistil se vzduch, přesto je v něm cítit očekávání a napětí asi jako u nenaučeného studenta před maturitou. Hra se nám totiž chýlí k závěru a včera se událo několik zajímavých věcí, ale vezměme to postupně.

Dopoledne jsme si o hodinku přispali, vedoucí se těšili na 60 minut navíc se svým spacákem o samotě. Tyto péřové a jiné pytle se zde stávají čím dál tím větším kámošem a někteří se za ním těší víc než na dnešní oběd, k němuž bude kuřecí řízek. Pro mnohé dospěláky však přišel spánkus interuptus ještě dlouho před oficiálním budíčkem, protože se kluci ze druhého oddílu jali nacvičovat bojové formace na nástupišti a pochodovali s vlajkou za hlasitého vyřvávání. Po snídani jsme se vydali na borůvky a prý že nerostou... úroda byla bohatá a ve fotogalerii naleznete snímek naší kořisti, uhodnete, kolik jsme nasbírali? Vaše tipy prosím pište Mývalovi táborovou poštou, ale jen dnes do 17.00. Každý správná odpověď musí obahovat váš tip v litrech, dobrý vtip - i my vedoucí jsme jen lidi a smát se pořád jen sami sobě je už trochu ohrané - a také jméno táborníka, jenž dostane odměnu v případě, že váš tip bude správný. Úspěšní sběrači byli odměněni smrky a na další odměně nyní pracují naše paní kuchařky.

Odpoledne jsme se přiblížili k bájnému Armengaru, ale místo přivítání a vytouženého stříbrného trnu jsme našli otevřené brány a uvnitř hradeb zuřila bitva mezi Murmandamovým vojskem a hrstkou obránců. V rámci strategické hry jsme se jali budovat vlastní vojsko a pomáháme obráncům. Situace na bojišti se však mění rychleji než ministři zdravotnictví, a tak se dá jen těžko odhadovat, která barva je zrovna ve vedení. Děti nejprve těží suroviny, z nich vyrábějí zbraně a pak verbují vojáky, které lifrují přímo na frontu... Zvítězila bílá, ale přišli jsme pozdě. Když jsme porazili temné síly, nenalezli jsme jediného živého obránce, knihovna byla vypálena a po stříbrném trnu ani stopy. Zavládla několikahodinová beznaděj, nikdo netuší, co bude dál... Králův život visí na vlásku, z kapličky je už při správném větru cítit nasládlý pach hniloby a do toho se zde objevili čtyři kandidáti na - zatím - rezervního krále. Vše nasvědčuje tomu, že našeho panovníka neoživíme a k tomu se znovu rozhoří občanská válka, proti níž bude vypadat ta v Sýrii jako roztomilé kočkování štěňat boxera.

Večer začal po oddílech, ale trošku opatrně, ve vdzuchu je očekávání, že po večerce se ještě spát nepůjde. Tak jen namátkou, Dvojka měla cirkulárku (skvělá hláška v hláškovníku), další oddíly hrály famfrpál, hledali lék na AIDS, bojovaly o loď, stavěly lodě či se saunovaly. Tčko se hned po nástupu sbalilo a opustilo nás se spacáky pod jednou rukou a několika bochníky chleba pod druhou. V 21 hodin se zformovaly oddíly 1-4 a vyrazily uzavřít příměří s Králem pod horou, jemuž se omluvili za pár nepříjemností, které jsme mu způsobili (zdemolované podzemí, pobití trolové, únos Jeho královského Veličenstva). Vše nakonec dobře dopadlo, král dětem odpustil během tajemného rituálu u mohyly a navíc jim daroval poslední stříbrný trn! 

O několik minut po malošcích se sešel zbytek knížectví, jejichž prořídlé řady připomínaly hlavu plešatějícího Docenta (tímto jej zdravíme). Dozvěděli jsme se, že na několika místech v lese by se mohli nacházet přeživší Armengařané, a tak bereme pochodně, lékárničky, nosítka a vyrážíme! Každé knížectví v následující hodině objevilo jednoho umírajícího či již mrtvého obránce, ale podařilo se nám získat spoustu zajímavých informací a dokonce další (tentokrát už jistě poslední) stříbrný trn. Vesměs se nám podařilo na jednotlivých stanovištích navodit tajemnou a místy i trochu temnou atmosféru, kdy jsme některým obráncům plnili poslední přání, když chtěli naposledy vydechnout na jiném místě, pronést poslední magickou formuli mága na pokraji sil, postavit kamennou mohylu pro umírajícího válečníka atd. Před 22.30 byly všechny děti již ve svých chatičkách (jen Tčko tou dobou kempovalo kdesi nad lomem netuše, že je čeká déšť a noční pochod zmoklých slepic zpátky do tábora).

m

Neděle 11. července, počasí je jako na houpačce, ale na hodně velké houpačce. Dneska nás vzbudila jasná obloha a sluníčko! A hlavně nás vzbudilo o hodinu později, protože nastala událost, ke které dochází jednou, maximálně dvakrát za 10 000 let - neděle je jak na zemi, tak v naší Midkemii. Když jsme ale včera hlásili, že prodloužíme budíček pouze v případě, žemezi dětmi vybereme 100 bodíků vlivu (dostávají jej v rámci naší motivačky a pak jej mohou používat na různé účely), málem jsme zaplakali, protože ve sbírkové krabičce chrastilo sotva pár korálků. Nakonec pomohla až masivní kampáááň, za níž by se nemuseli stydět ani Babišovi odpůrci, vybrali jsme dostatek, a tak jsme si přispali. Zpět však ke dni předcházejícímu.

Dopoledne jsme se již tradičně sešli ke krátké schůzce po barvách, ale místo očekávaného rozejití do oddílů po vyřešení neodkladných záležitostí odešla polovina knížectví do lesa. Tam si na Černovodě zbudovala tábor a s napětím očekávala věci budoucí. Mezitím se v táboře objevil arcimágův asistent Čkuba a s vervou hodnou bolševických agitátorů nám vysvětlil, že jsme byli zrazeni. Arcimág údajně vytáhl do lesa s armádou (první polovina tábora), chce vyplenit Armengar a zničit stříbrný trn. A tak jim vyrážíme v patách a svádíme na Černovodě bratrovražedný boj. Když se však chýlil ke konci, z lesa se ozvaly tři rány indikující, že bylo sesláno kouzlo černé magie. Zděšeně jsme přestali bojovat a zjistili, že Čkuba zmizel. V jeho věcech, které jsme následně prohledali i bez soudního příkazu jsme našli dopis od Murmandama, jenž tu krysu instruoval, aby nás zdržel a nechal bojovat mezi sebou. Z psaní také vyšlo najevo, že právě Čkuba stojí za záhadnou smrtí atentátníka ve věži. Vnitřně jsme si proto řekli, že již nesmíme věřit žádnému špičatému kloboukovi (tak dobře, arcimága zatím vezmeme na milost) a před rozchodem z bojiště ještě provolali slávu našemu králi. Někteří však vlažněji než jiní, protože s každým dalším dnem klesá šance, že se nám jej ještě podaří v pořádku vzbudit. Proto se v našich řadách poohlížíme po případném náhradníkovi-nástupci-záloze a nutno dodat, že mnozí ambiciozní dospěláci v tom vidí svoji šanci, jak zvýšit své společenské postavení - a skutečně si přiznejme, ze pouhého vedoucího či praktikanta na krále je to skutečně raketový kariérní růst. Ve zbytku dopoledního programu po barvách vyrábíme pochodně, protože bychom rádi drželi čestnou stráž u kapličky.

V poledním klidnu proběhly už poslední zkoušky na povolání, kdo se dosud nedostavil, asi by nepřišel ani v dalších dnech, aktivní a akční děti již většinou na některé povolání dosáhli. Po odpočinku vyrážíme na oddílový program. Oddíly 1-4 a T pokračují v etapovce Král pod horou, přičemž tohoto nebohého vládce zpod velkého kopce skutečně zbavili svobody a odvlekli do tábora za jásotu dětí. Jeho další osud je zatím ve hvězdách. Pětka si připravovala večení ohýnek, cvičila táborové dovednosti a pak si pamatovala obrázky. Šestka se pokousela přežít v lese a bylo fascinující, s jakou vytrvalostí se kluci snažili podpálit mokré dřevo či mlátit klackem do stromu. Sedmička nám vyčistila bazén, abychom zase mohli nachytat krásnou modrou barvu, jakou dokáže na těle vykouzlit studená voda z našeho potoku a pak na hřišti hrála běhací hry. Na noc se děvčata odebrala do zemljanky, kde si udělala ohýnek a přenocovala. Nejstarší oddíly prohledávaly rozvaliny a pátraly po artefaktech.

Večerní program se nesl ve znamení opékání bučtíků, hraní na kytaru a drobných her, opět trošku protahujeme večerku, některé oddíly se hezky bavily. A v noci jsme spali klidně, strážili nás nejmenší kluci, jejichž skromný strážní oheň pravidelně osvětloval nejen celý tábor i klubovnu skrze okna, ale také celé údolí Dolní a Horní Orlice.

m

Sobota 10. července

Máme zde další den a už jsme si zde užili prakticky všechno počasí. Už jsme tu měli velice teplé ráno, deštiv ráno, ráno, při němž byla viditelnost jen o trošku vyšší než na špičku nosu a dnes jsme tu měli ledové ráno. Ještě že tu máme spojení se světem a různé kalendáře v mobilu, kteří nám drkotajícím zuby připomněly, že jsme simulanti, protože je přece červenec! A copak jsme dělali v době, kdy ještě taková zima nebyla?

Dopoledne nás provážely pravidelné prudké přeháňky s prudkým deštěm, tak jsme si našli ukryt při suchém programu. Jednička s Dvojkou hrála audiostop, poznávala melodie z pohádek a krátce si zatrsaly na dětské melodie. Trojka se Čtyřkou si zkoušely kamasutru - ano, vážení rodičové, když mi to oddíláci na poradě říkali, tvařil jsem se velice podobně jako vy teď, vykulené oči a brada položená na stole, ale nebojte, jedná se o hru, kdy děti tvarují sochy a sousoší - samozřejmě ve vší počestnosti. Pětka také poznávala televizní a radiové znělky, Šestka se zašila na hradě, vyprávěla si historky a hrála signály. Sedmička měla diskusní hry a odsoudila pohádkové bytosti za spáchané zločiny, nejstarší klui s děvčaty hráli známou party hru Times up a Tčko v hangáru "valilo trona". Jedná se o akční vybíjenou molitanovými létajícími talíři.

O poledním klidu byly zase zkoušky, ale zájemců ubývá, a tak budeme dneska zkoušet naposledy. Po svačince jsme zase po oddílech, ale tentokrát už je hezky, až horko a poté, co jsme odložili polovinu šatníku jsme se vrhli do víru programu. Jednička s Dvojkou v lese nezávisle na sobě procházely známá lesní místa, na která se ještě nedostala, zpravidla ta více vzdálená. Trojka si chystala baterky a malovala kameny na mohylu, čtyřka pokračovala v etapovce a stala se malomocnou, Pětka se šestkou si také zkusila Trona, Sedmička řádila na hřišti s balony, Osmička slovy svého vedoucího zjistila, že mokré dřevo nehoří - kluci si osahávali tábornické dovednosti. Devítka odjela vlakem do Vladivostoku a Tčko zkoušelo různé hry s kartami a kostkami.

Po večeři se táborem začala linout vůně různých voňavek a dežodorantů, děvčata vytáhla večerní róby a stejně jako pomatení námořníci vábeni zpěvem sirén, táborníky vábila dunivá hudba do hangáru. Anoooo, Zmítačkaaaaa!!!! Tak takhle nějak vždy děti reagují na nástupu, když se dozvědí, že se bude trsat. Náš DJ zvolil parádní playlist a děcka se skvěle bavila, zábavu táhli vedoucí v kostýmech ale také nejstarší, kteří předváděli neskutečné kreace na podiu. Mírně jsme protáhli večerku a před desátou už byli a zařezávali ve spacácích všichni táborníci - samozřejmě až na vedoucí, jejichž práce již tradičně pokračovala dlouho do noci poradou.

m

Pátek 9. července

Dobré ráno z Dračí Skály! Dnes nás ještě před svítáním přepadla bouřka a prudký vichr a ještě doteď tu trpíme silnými přeháňkami. Škody nejsou nicméně žádné, všechny děti jsou v pořádku. 

Včerejšek jsme měli hodně náročný vzhledem k odpolední šifrovačce, ale to předbíhám. Dopoledne bylo v režii oddíláků, Nejmenší malošci vymýšleli hádanky a malovali knížku pro Jáju a Zuzku, oddíly 3-5 vydělávaly dolary v kasínu. Šestka se vypravila ke krmelci a uzlovala, Sedmička si půjčila pár šikovných Tčkařů, kteří dělali škodíky. Nejstarší tábor se přenesl do roku 1940 a bojoval bitvu o Británii. Po obídku následoval klasický polední klid, protože jsme tentokrát neměli zkoušky povolání - všechny volné síly chystaly šifrovačku, jež přišla na řadu odpoledne. 

Barvy se rozdělily dále na 3 skupinky podle věku a každá postupovala jedním tunelem a potkávala různé šifry, získávala dílčí poklady. V závěrečné sluji jeskyně pak potřebovali klíč z jiné větve jeskyně, aby dostali třetinu závěrečné šifry. Hra se nám sice asi o hodinu protáhla, takže jsme museli odložit nástup a posunout večeři, ale dojmy dětí i dospěláků byly velice silné! Zvítězili žlutí, ale i poslední modří, kteří došli s asi 40 minutovým mankem si vyslechli aplaus dorazivších táborníků a v jejich očích byla vidět opravdová radost, že to nevzdali a hru dokončili.

Po nakrmení všech dětí jsme zařadili odpočinkový program, sprchy, drobné hry a nemálo táborníků zamířilo do spacáků ještě před večerkou.

m

Čtvrteční update - meteohlášení z "oka bouře".

Vážení rodičové, od rána sledujeme radar, abychom věděli, jaký zařadit program, či operativně zrušit celotáborovku. Sice koutkem oka sledujeme, že se nad Hradcem dějí škaredé nepěkná věc, ale vězte, že tady jsme si odpoledne v klidu zahráli šifrovačku a jediné, co nás trápilo, byly slabší výkony některých táborníků podané při luštění. Je sice pravda, že před chvílí spadlo pár kapek, ale ty některým táborníkům nestály ani za to, aby si vytáhli pláštěnky. Také další snímky z radaru nevypadají na cokoliv, co by nás mělo vyrušit z nynějšího odpočinku bolavých nožiček, ale vězte - situaci sledujeme, vše máme pod kontrolou a pro případnou noční bouřku jsme učinili opatření - děti si uklidily věci z podest chatiček, našim hubeným děvčatům jsme přivázali cihlu k noze a pěkně z dálky sledujeme blesky nad Suchým vrchem. Nemusíte mi proto psát maily a smsky, nemějte strach, kdyby se cokoliv dělo, informoval bych vás. Díky za pochopení

Čtvrtek 8. července - a jsme v půlce, za týden touto dobou zde bude panovat mumraj, jenž by si jistě náhodný pozorovatel spletl s chaosem, přesto v něm bude ukryt pevný řád balení a uklízení. Zatím se však jedná pouze o ošklivou představu, jen o trošku ošklivější než situace panující za oknem klubovny. Od brzkých ranních hodin nám zde hustě prší, což nám sice pomůže s vodou v potoce a následně v bazénu, ale upřímně, chtělo by se vám plavat v pláštěnkách? I když bych se vsadil, že mezi našimi táborníky se najdou i tací… Naštěstí však má pršení ještě před programem ustat, tak uvidíme, zda budeme moci pláštěnky a holinky odložit...

Zpět ke včerejšku, který byl posledním dnem, jenž mohli oddíláci využít celý ke svému programu. Dopoledne pokračovala etapovka mladších oddílů připravovaná Tčkem. Pátrání po králi pod horou pokračovalo, ale i napodruhé vyznělo do prázdna – tak snad příště. Pětka zakládala politické strany a chystala se na volby, šestka likvidovala obry, oddíly 7 až 9 měly homeless academy a celé dopoledne to tu skutečně vypadalo jako na královéhradeckém nádraží. Z dotazů "kámo, nemáš bůra?" mi už šla hlava kolem. A nefungovaly ani výhrůžky místního bezpečnostního sboru, že pobudové budou mírně pohlazeni pendrekem po oblasti zad.

Odpoledne se oddíly 1 až 4 vypravily do školy kouzel konkurujíc našemu arcimágovi Onyxovi, Pětka hledala podobu zločince, Šestka hrála Břink, Sedmička obsazovala a bránila Helmův žleb společně s Osmičkou, Devítka procvičovala tábornické dovednosti a Tčko měřilo síly v Technobojových jámách, či bojových technojamách...? Odpoledne jsme se také stali svědky velkého návratu zombzeeků, kdy nám dva oddíly hlásily tyto mýtické tvory, jak se přestěhovaly zpět na místa původního výskytu. Trošku se nám to mění na bojovku a s jistotou vím jen to, že zombzeeci momentálně nejsou na pánských záchodech, u Zuzanky v nočníčku a pod mým polštářem.

Večer Jednička vyrazila po trase, v jejímž průběhu hledala ukrytá slova. Když holky dorazily do cíle, zjistily, že slova byla i z druhé strany stromů, a tak si dobrovolně daly repete ve druhém směru, Dvojka se učila šifrovat, ale základním problémem u kluků bylo, že neznali abecedu, což je však jistě jen takový detail. Trojka hrála Riskuj, čtyřka vyráběla vlajku a malovala kameny na mohylu. Pětka se Šestkou si střihla v lese pašeráky, Sedmička zase čelovku, v jejímž průběhu ale děvčata musela ještě plnit různé úkoly. Osmička v rámci etapovky uzavřela mír mezi znesvářenými rody, Devítka si psala na papírek svá tajemství, o něž se pak holky mohly buď svěřit, nebo papírek spálit. Tčko mělo náročnou zážitkovou hru RUR.

Upozornění: Dnes se fotky objeví pravděpodobně až večer, odpoledne máme šifrovací celotáborovku a na klubovně to vypadá jako na spojeneckém štábu v den D. Panuje zde nervozita, pravidelně kontrolujeme předpověď počasí a dokonce hra dostala i několik kódových označení „Mokrovačka“, „Bouřkovačka“ či „Vichrovačka“. Do toho jsou jednotliví velitelé (rozuměj vedoucí) nervózní jak maturant před zkouškou. Tak nám držte palce!

m

Středa 7. července

Dnes máme v Midkemii neděli, to znamená, že jsme si mohli o hodinu přispat, heč. Hodinka odpočinku se hodi, mnozí unavení táborníci by si ji jistě rádi ukradli například při poledňáku či méně zábavném programu... Bohužel, o poledňáku většina dobrovolně navštěvuje zkoušky a nudný program tady nemáme, a tak zbývá pouze noc a ta jedna nedělní hodina navíc... Jinak jsme všichni zdraví, jen jsme měli včera při bojovce pocuchané vazy v kotníku, rodiče již byli informováni.

Máme již názvy oddílů, a tak je sem napíši, abyste věděli, jak si vaši potomci říkají, většinou jim necháváme volné ruce a cenzurujeme pouze vulgární jména.

1. Příšerky

2. 1 za všechny, fšichni za 1

3. Hrajeme Gorilce na nervy

4. Cementi

5. Coolky v plotě

6. Mišpulíni

7. Sssynchronizované sssmyje

8. Náčelníci

9. 13 kanibalek a jedná hérečka

T. HŠT

Dopoledne jsme strávili po oddílech, nejmenší holčičky vyráběly lektvar na odčarování zlých sil a díky jejich opravdu velké zručnosti s rozděláváním ohně si všechny vysloužili povolání hraničáře. Dvojka vyráběla formulky, s nimiž následně závodila do tábora. Sice se cestou rozpadly jako Římská říše po pravidelných kulturních návštěvách barbarů, ale prý to byla dost legrace. Ty rozpadlé formulky, ne zásadní historická událost. Trojka se zašila do hradu, vyprávěla si strašidelné historky a odpočívala. Čtyřka pokračovala ve své etapovce a učila se šifrovat, Pětka se Šestkou pátrala po Gáboru Bethlénovi (šestka ještě o den dříve absolvovala noční hru). Také Sedmička zvolila klidový program a zařadila odpočinkové hry. Osmička stavěla Tonymu brouzdaliště, Devítka pak v lese akvadukty, prý se docela povedly, ale vodu přes kopec do tábora přivést nedokázaly, děvčata ve zbytku času vyráběla louče, Tčko připravovalo celotáborový oheň a pak si střihlo krátký LARP.

V poledňáku opět pokračovaly zkoušky na jednotlivá povolání se střídavým úspěchem a po poledním klidu jsme se v táborových tričkách vydali do lesa na další celítáborovku. Byla dost asymetrická, když každé knížectví mělo jedinečnou schopnost do boje. Jednotlivé barvy musely plnit různé úkoly, obsazovat pevnosti na čas, sbírat zlato a za to následně dražit různé předměty. Do toho byly penalizovány za boj proti maloškům. Do průběhu boje nám hodily vidle vosy a musím říci, že jejich schopnost evakuovat hnízdo a připravit se k útoku mě dosti překvapila - skoro stejně jako schopnost příslušníků modré barvy evakuovat svoji základnu a přesunout se o 20 m dále rychleji než bodavý hmyz. Nicméně i přes tento incident bojovka skončila výtečně, tentokrát urvali vítězství černí.

Večer jsme zapálili slavnostní celotáborový oheň, u nějž nás bavilo nejen několik kytar, ale také zábavné scénky. Mile mě překvapilo, že děti, které nezpívaly, tentokrát nedělaly rambajs a zůstaly v klidu. Atmosféra byla báječná“ Písničky střídaly scénky vedoucích, Tčkařů a dobrovolně se zapojila také děvčata ze 3. oddílu, vrchol všeho představovaly úpravy PET lahví v podání našich leprikonů Brigády a Karlovačka v podání Tonyho a Šimona. Krátce jsme protáhli večerku a táborníci se tentokrát odebrali do spacáků velice spořádaně, takže pohřební průvod by proti tomu vypadala jako demonstrace na Václaváku! Zítra půlíme! Ne děti, ale jsme v půlce tábora. Tak zatím ahoj

m

 

Důležité: Prosím rodiče malých táborníků, aby svým ratolestem táborovou poštou nepsali, jak moc se jim po nich stýská a jak moc se těší, až budou doma. Malošci jsou z toho pak celí rozhození a brečí. Děkujeme!

Dobré ráno, dnes je úterý 6. července a já zde sepíšu pár řádků o včerejším dni. Po ránu se již tradičně scházíme po barvičkách a doplňujeme puzzlíky, už máme dokonce celou jednu stranu hotovou. Děti to opravdu nadchlo a myslím si, že ani nikomu nechybí složité strategické mapy, jaké jsme měli v minulých letech. Kromě toho máme krásně, napustili jsme bazén a již se do něj vrhli první odvážlivci. Ledový vysokohorský potůček nabízí příjemné osvěžení a dlouhodobé návštěvníky bazénu postupně přebarvuje do odstínů, jaké použili tvůrci seriálu Hra o trůny na noční chodce.

Dopoledne proběhlo po oddílech. Mladší tábor (1-4) se vydal do podzemí (jedná se samozřejmě o les, který se během našich táborů změnil snad na vše možné) na etapovou hru hledat krále pod horou, jenž by snad mohl mít nějaké povědomí o stříbrném trnu. Malošci tam plnili úkoly různých tvoření, museli se vyhýbat trolům, které nádherně ztvárnilo Tčko a celkově se snažili proklestit cestu hlouběji do podzemí. Na konci došlo k odstřelu závalu, jenž nám blokoval cestu dál, ale sutiny a prach znemožnily další postup. Jakmile si prach sedne, mladí táborníci budou ve své misi pokračovat. Pětka vyrazila po své etapovce a ničila portály, Šestka shromažďovala magickou manu, Sedmička lovila zločince. Nejstarší oddíly pak společně šifrovaly.

Po poledním klidu a svačince se všichni opět rozprchli do lesa a nejbližšího okolí, Jednička skládala a předčítala básničky, aby rozveselila smutnou princeznu, oddíly 2, 3 a 4 s s s se vy-vy vydaly hledat po - po - poklad kokta-tavého mu - mu mudrce. Pětka se stěhovala po lese a objevovala tajemství zajímavých míst, kluci ze Šestky hráli vlastní deskovou bitevní hru. Děvčata ze Sedmičky a Devítky svedly larpo-lukovou bitvu na nástupišti, chvíli jsem viděl jejich nasazení a musím konstatovat - Xena - hadr! Osmička se popasovala s Einsteinovou hádankou a Tčko se proměnilo na italské architekty. Stavěo budovy z těstovin různých tvarů - po vzoru svých předchůdců z Apenin. Ona to totiž není žádná sranda sestrojit most z 20 špaget a třech kolínek!

Večer jsme se připravili na zmítačku, ale ještě před tím proběhl dlouho očekávaný soudní proces se šesti Tčkaři, kteří nedokázali ochránit korunního svědka a atentátníka na našeho krále v jedné osobě. Obžaloba je vinila ze zanedbání povinnosti, když nedokázali zabránit vrahovi, aby našeho svědka zlikvidoval. Je sice pravda, že se královský prokurátor snažil jejich čin překlasifikovat na zločinné spolčení s cílem svrhnout královský režim a vraždu ve stádiu pokusu, ale tento naivní pokus zůstal nevyslyšen. Nakonec se obě strany dohodly (resp. právník s prokurátorem k nemilosti obžalovaných, kteří služby svého zástupce již asi nevyužijí a pravděpodobně jej jako důkaz vděku později zabalí do deky) na dvou hodinách nucených prací pro každého obžalovaného. Nutno však dodat, že tou dobou už nikdo z přítomných a snad ani obžalovaní nemysleli na nic jiného než na dunivou hudbu rozléhající se z hangáru a velice se těšili na zmítačku. S domluveným trestem tak souhlasili stejně rychle, jako se přesunuli trsat - možná by v rozpoložení nálad souhlasili i s hrdelním trestem, kdyby si před tím mohli ještě zatancovat. Zmítačka se vydařila, oživily ji kostýmy a tanečky dospěláků a některé oddíly si dokonce za korálky vlivu zaplatily její prodloužení. Krátce před desátou však byli ve spacácích i ti největší a my jsme se mohli vrhnout na poradu a přípravu nejsložitější celotáborovky, která nás bude čekat dnes odpoledne. No a pak celotáborový oheň, takto hezky nám to dnes vyšlo, že? Máme talent!

Pondělí 5. července

Dobré ráno! Slovy jednoho našeho zástupce, která pronáší od prvního večera na poradě, tábor se nám blíží mílovými kroky ke konci a je to vidět po ránu i na dětech, které je stále těžší dostat z postelí, kde jsou den co den lépe zakořeněny. Když už se to povede, tak nasazují masku myši polní, jež z jejího přirozeného prostředí vyoral stroj značky Zetor. A co jsme dělali včera?

Dopolední program byl pod taktovkou oddíláků, Jednička sušila bylinky (nebojte, nešlo rulík ani jiné dobré pochutinky konzumovatelné zpravidla jen jednou), jen pěkné barevné květy lučního kvítí. Ve zbytku času děvčata vyráběla plátěné váčky na tyto sušené poklady. Dvojka si v lese zahrála běhací člobrdo a stavěla domečky, Trojka měla avantgardu, oddíly 4 a 6 bojovaly o Helmův žleb. Pětka pokračovala v etapové hře Pád Gondolinu. Sedmička s Osmičkou na hřišti hrála kontantní hry, běhačky či bojovky a sám jsem se jdouce kolem stal na několik minut želvičkou, jež se snažila zplundrovat řepné pole. Nejstaší děvčata měla hecující závody, kdy překonávala různé zajímavé překážky a jednotlivé dvojce si při závodu kromě hecování ještě stíhala psát dopisy. Tčko se připravovalo na výrobu loučí, šifrovalo a připravovalo ohýnky na večer.

V poledním klidu druhým dnem pokračovaly zkoušky - adepti na hraničáře se předváděli v tábornických dovednostech, mágové vyráběli a následně stříleli s firebally a paladinové předváděli, jaké umějí uzle. Vyšší stupně druhých dvou povolání pokročily ke složitějším zadáním. 

Odpoledne se v lese rozpoutala těžká bitva. Zatímco malošci v jedné části bojiště sváděli vlastní boj, aby zásobovali své starší kamarády životy, velké děti s dospěláky běhaly ke třem vzdáleným hradům, které se snažili udržet co nejdéle. Jednotlivé hotové profese se mohly těšit z drobných výhod. K vidění bylo opět skvělé nasazení, nejvíce se dařilo žlutým, kteří ovládali hrady celkem 95 minut, zatímco modří měli smůlu a ukořistili zhruba třetinu. Tato barva se však po vzoru Sparťanů u Thermopyl čidalších statečných hrstek svádějících předem ztracený boj proti přesile odvážně vrhala proti několikanásobnému počtu obránců, což jsme nemohli neocenit nějakými extra puzzlíky.

Po nástupu zůstala naše jídelna uzavřena, ale nebojte se, netrápili jsme děti hladem, jen si museli krmi připravit sami na ohnících a opéct buřtíky. Dotoho zněly z různých míst kytary, ozýval se veselý hlahol, kdy si táborníci povídali, hráli hry, či jen po vzoru našich předků prohánějících na širých pláních chlupaté velké slony koukali do ohně. Mírně jsme prodloužili večerku těm oddílům, které se hezky bavily. Únava je na dětech už skutečně znát, dává nám stále méně práce zahnat je na noc do chatiček a povětšinou je klid, kdy většina dává přednost svému spacáčku před skákáním před chatičkou a povykováním na kamarády obývajícím chatku půl tábora daleko.

M

Neděle 4. června

A máme tu neděli, kdekoliv jinde je asi tento den dnem odpočinku, ale na Dračí skále bude neděle a tím pádem i přispání si až za pár dní. Děti mají stále dost energie a nějak se nechtějí nechat unavit. Ale to přijde… Už aby to bylo 😊 Vraťme se ale k tomu, co jsme dělali v sobotu, která byla celá v režii oddílových vedoucích.

Dopoledne jsme se ještě krátce sešli u nástěnky a vysvětlili si další prvky celotáborové hry. Abychom vyléčili naši Šípkovou Růženku v kapličce, musíme prostudovat prastarou knihu kouzel. Ta ale byla ztracena v čase a občas se objeví jen její útržky – puzzlíky. Z objevených útržků se na nástěnce snažíme sestavit stránky. Zatím jich tedy moc nemáme, ale to se postupně lepší. Za získané puzzlíky a vítězství ve hrách získávají jednotlivá knížectví věhlas, jenž určuje jejich celkové pořadí.

Po nalepení prvních dílků se oddíly rozešly za svým programem. Jednička stavěla svatyně, Dvojka psala dopisy domů a pak pokračovala v etapovce, kdy kluci stavěli mosty na svých ostrovech – a byli šikovní, asi je pošleme vypomáhat na jižní Moravu, protože jejich stavby skutečně unesly i dospělého člověka. Trojka měla program nazvaný básničkajda a pak se dostala pod útok zombzeeků – k něm později. Čtyřka stavěla formule, závodila, ale kluky nejvíce bavila následná demontáž vysloužilých vozidel. Pětka se vypravila do bažiny, 6. a 7. oddíl měl program s názvem Kampaň, nejstarší oddíly hrály pašeráky a Tčko si v rámci klidového režimu rozebíralo předchozí noční hru.

Zombzeeci jsou zajímavý prvek, který putuje naším lesem. Párkrát nám vedoucí hlásili přítomnost vosího hnízda, které v lese označili a šli s dětmi hrát jinam. Název proto, že prvotním objevitelem byla Šestka zrovna hrající hru s oživlými mrtvolami – těmi ze sci-fi světa, ne našimi dospěláky. Označení se ujalo a byly hlášeny další výskyty. Včera naši zástupci vyrazili tato hnízda prozkoumat s cílem zanést jejich polohu do mapy, ale všechna místa činu byla opuštěná. A tak zatímco vedení chodí lesem a nachází prázdná „hnízda“, davy zombzeeků obtěžují a občas bodnou o pár stovek metrů dál. Objevilo se ale podezření, že je to taková Colombova žena či bílí chodci a ve skutečnosti neexistují. Zpět ale k programu.

Odpoledne děvčata z Jedničky zkoumala ve svých svatyních prastaré symboly – šifrovala. Dvojka a Čtyřka lovila zločince, Trojka zalezla do bojových jam a trénovala se ve způsobech táborového boje, Pětka měla hru s názvem Amongas, chudák vedoucí Antonín byl na poradě smutný, že děvčata si rychle změnila pravidla a vlastně to hrála úplně jinak, ale moc je to bavilo, takže se program vlastně vydařil. Šestka si hrála na wormsíky – motiv slavné PC hry, Sedmička šifrovala a s pomocí nových znalostí odjišťovala bomby. Osmička soupeřila s rozhádanými lordy a uplatňovala diplomacii, Devítka šifrovala a učila se s busolami, zatímco Tčko hrálo „apgrejdované“ pašeráky.

Večer se na nás konečně usmálo pořádně sluníčko a nádherného počasí využily i potvory muchničky, které v předchozích dnech asi nemohly létat kvůli těžkým kulichům a svetrům. Zato včera se do toho pustily s vervou a využívaly každý milimetr nezakrytého těla. Ale my se nedáme a jdeme na hry! Jednička hledala zasypané skřítky a s ubývajícím světlem se pak vypravila na noční, resp. pozdně večerní hru. Dvojka se pokoušela se čtyřkou přežít a osahala si základní tábornické dovednosti. Nejmenší kluci pak podobně jako Jednička vyrazili pozdě večer na hru. Trojka se učila šifrovat a podobný program měly, i když odděleně i oddíly 5 a 6. Sedmička s Devítkou hrály Břink – hru na motiv skvělé deskovky, Osmička také šifrovala a pak si připravovala oheň na další den. Tčko absolvovalo pohovor s nerudným trpaslíkem.

Jistě se divíte, proč zde do dětí „nalejváme“ samé šifry, morseovku apod., když to mimo tábor příliš nevyužijí – tedy kromě toho, že většina z nás je fanoušky Šifry mistra Leonarda a Enigmy. Čeká nás totiž velká šifrovací celotáborovka, navíc, možná byste se divili, to děti opravdu hodně baví. Je to skvělý pocit, když se povede rozluštit nějakou zašifrovanou zprávu, zvlášť když pak výsledek zavede k nějaké odměně nebo umožní postup ve hře na další level. A takto to také děláme a snažíme se to co nejvíc oživit, rozhodně se nejedná o pouhé biflování Akátů a Blýskavic. Kromě toho klademe důraz také na tábornické dovednosti a manuální zručnost, obojí je součástí u zkoušek a většinu se s dětmi snažíme i procvičovat předem. Například včera adepti na zkoušku pážete (základní stupeň paladina) zatloukali hřebíky. Tedy, aspoň někteří z nich. Bylo vidět, že spousta dětí (a nejsou to jen ti nejmenší) kladivo nikdy nedržela v ruce (jeden chlapec dokonce zatloukal „špičatou“ stranou). Tolik jen naše poznatky.

M

 

 

Sobota 3. července 

Dobré ráno přeji všem, kdo nás čtou. I když, jeden chlapec počastován tímto pozdravem dneska po ránu zamumlal pod fousy doufaje, že jej nikdo neslyší: "Hmmm, to je tvůj názor..." Máme zde další pošmurný den, po sluníčku ani památky a pouze hodiny a budíky se nás snaží přesvědčit, že je opravdu čas vstávat. Já se tradičně vracím ke včerejšku.

Dopoledne jsme se sešli, smutní z atentátu, jenž nás - snad dočasně - připravil o panovníka. Jednotlivá knížectví se na sebe nedůvěřivě divala a v očích se vznášelo obvinění i obavy z budoucnosti. Do toho nám arcimág s Tčkaři po prozkoumání věže hlásili, že tělo atentátníka zmizelo a zůstaly po něm jen osobní věci a posledními silami napsaná slova na pergamenu - Stříbrný trn. Co to asi znamená? Vyrážíme do lesa, kde by se mělo nacházet šest členů nyní již bývalé královské gardy a pokusíme se je získat pro svou barvu. Nejprve je však zapotřebí svést boj a za utržené životy akoupit informace o tom, kde se jednotliví hrdinové nacházejí a jaké mají vlastnosti... Nakonec takaždá barva zjistila, že třeba u krmelce je udatný rek vážící jako 37 000 myší, které vyskládané za sebou utvořily by řadu dlouhou, podle níž bychom si vykračovali vojenským krokem asi půl hodiny... no nemám talent?

Jakmile se barvy rozhodly, že jim informace stačí, vyrazily na místa, kde na ně měli hrdinové čekat. Bohužel však přišly pozdě a našly jen vzkaz, že se s nimi gardista sejde tam a tam se západem slunce. Postupně se tedy vracíme do tábora a s nadějí očekáváme večer...

V poledním klidu vykupujeme úkoly od dětí, některé jsou povedené, jiné méně. Všechny jsme náležitě odměnili táborovou měnou - smrky. Pobavil nás fakt, že i když jsme se snažili apelovat, aby se jednalo o kostýmy lidí, trpaslíků či elfů, tak zde nakonec máme leprikony, víly, krabicového muže a jednu míšenku skřeta s elfem. Po svačince odchází oddíly za svým vlastním programem. Názvy ještě nemáme, tak zůstaňme u označení čísly. 1. a 2. oddíl se navzájem seznamovaly a pak daly větší prostor prákošům, kteří přišli s pěkným programem. Trojka hledala zvířátka v lese, Čtyřka zahájila svoji etapovku, kdaž našla první dopisy od zajatého bojovníky. Pětka si pokládala otázku Co by, kdyby a pak na nástupišti hrála živé člověče nezlob se a zpravidla se zlobila pouze děvčata, která naházela vysoké číslo a musela tedy běhat hodně koleček. Také 6. oddíl zahájil etapovku, vyrobil si erby a začal se připravovat na souboj s temným pánem, Sedmička prověřila místo činu a rekonstruovala zločin, jenž se na něm odehrál. Osmička měla běhací skrebl, Devítka se cvičila na mága a vyrazila do hvozdu. Také Tčko zahájilo etapovku, když hledalo součástky jakéhosi podivného zařízení... Docela mě překvapilo, když se v altánku objevil monitor od starého PC, takový ten velký a těžký. Já i starší vedoucí jsme ještě kvůli svému věku bohužel poznali, o co se jedná, ale bylo vtipné sledovat mladší táborníky, kteří okolo něj bojácně chodili a občas do něj šťouchali klackem obávaje se, zda z něj něco nevyskočí.

Večer byl program trošku zkrácený, protože se jednotlivé knížectví chystaly na setkání s hrdiny, do té doby po oddílech. Jednička začala etapovku, kdy holky pátrají po jakémsi ztraceném klukovi, také Dvojka zahájila oddílovou hru, kluci našli mapu a pátrají pro změnu po ostrovu. Trojka se čtyřkou hrála kontaktní hry, zatímco oddíly 5, 6, 8 a 9 se pokoušely emigrovat do jakéhosi diktátorského státu pod vládou uřvaného generála a musely si zajistit zelenou kartu. Nechápu, co je k tomu vedlo, hlas toho despoty se rozléhal po celém táboře i okolí, že jistě přiměl místní usedlíky k tomu, aby uvažovali k emigraci z jinak klidného údolí. Sedmička hrála Kdo přežije – a podle vedoucí prý přežili všichni. Tčko složilo svůj přístroj – a monitor dokonce fungoval – jen jim pak kladl záludné a nepříjemné otázky. Tento program pak pokračoval v jednu hodinu ráno noční, tedy v tomto případě spíš už ranní hrou.

Pak nastal kýžený okamžik, všichni se převlékli do táborových triček a vydali se na randevouzs s vytouženým rekem. Atmosféra jednotlivých setkání byla dechberoucí, oživená zajímavými melodiemi, vůněmi i světelnými efekty. Děti pak před spaním dlouho rozebíraly své zážitky, vyprávěly si vyslechnuté příběhy a jejich švitoření se neslo nad táborem dlouho do noci. Jinak ke dnešnímu ránu se máme dobře, všichni jsou zdraví a marodka je prázdná jako státní kasa po epidemii covidu. Snad to tak vydrží, držte nám palce – ta marodka, ne státní finance.

Mýval

 

PS: Nevím, zda jste zaznamenali změny pravidel České pošty, kdy to některým listovním zásilkám může trvat i několik dní, než si adekvátně odpočinou na některé z přepážek či ve služebním voze, než je konečně doručí. Z toho důvodu i kvůli dvěma svátkům vycházejícím na všední dny prosím o trpělivost, pokud vám vaše ratolest dlouho nenapíše. Ona napsala, jenže Česká pošta musí dopisy a pohledy nejprve nechat řádně odstát. I proto bych doporučil využívat hlavně našeho poštovního dráčka. Díky za pochopení

 

 

V těchto místech bych vám rád popřál krásné dobré ráno do Stěžer, Slavkova i dalších center evropské civilizace, ale bohužel mám nedobré zprávy. Včerejší korunovace krále skončila tragédií, ale k tomu se dostanu na konci svého reportu, nyní se podívejme na události, které tomu předcházely.

Již jsem informoval, že všichni hosté slavnostního obřadu dojeli v pořádku a zúčastnili se obědové hostiny. Poté následoval odpočinek a rozjímání, než všechny oddíly vyrazily na obhlídku lesa i dalšího okolí tábora. Děti se seznamovaly, proběhly první hry, zkrátka taková rutina prvního táborového odpoledne, která je stejná snad na všech našich táborech. Po pár hodinách jsme si dali první nástup, řekli si pravidla, jimiž se budeme na táboře řídit a že budeme třídit. Pak jsme si dali večeři a následoval další oddílový program, jenž přesně v 20.30 přerušilo rázné zazvonění zvonu. Nadšení poddaní se rozdělili do knížectví po šesti barvách a zamířili k naší kapličce, kde už na nás čekal král se svou královskou gardou a arcimágem. Náš nastávající panovník byl pomazán, ale když měla přijít slavnostní přísaha části jeho rádců, tak se to stalo!

Dosud spolehlivý zástupce a dlouholetý zasloužilý, mírně prošedivělý táborník Ha-kiss asi neunesl tíhu okamžiku a tasil meče! Jakýmsi kouzlem zmrazil královskou gardu, prohlásil našeho skvělého krále za krysu a pak ťal do živého! Sice mu způsobil jen škrábnutí, ale náš milovaný skorokrál brzy padl s hrozivou černou ranou na hrudi a jeho stav se zhoršoval rychleji než mizí žáci s vysvědčením ze vzdělávacího zařízení 30. června. Náš táborový felčar jen bezradně krčil rameny, z hloučku dětí se ozvalo suverénní "já jsem to čekal", ale arcimág zachoval duchapřítomnost a díky mocným kouzlům i zaříkávání celého tábora se podařilo panovníka uložit do kapličky a začarovat mocnou časovou magií, kdy jedna vteřina uvnitř budovy znamená celý den mimo ni. A tak tam leží dosud a asi ještě chvíli ležet bude, než se nám podaří zjistit, čím byl otráven a zajistit protijed.

Mezitím jsme zadrželi atentátníka, uzavřeli jej do věže, ale narozdíl od princezny Fiony mohl využívat všechna tři patra. Nicméně jsme zabezpečili všechny vstupy a okolí strážilo šest nejsilnějších mužů z Tčka. Ráno jsme měli naplánovaný výslech za požití humánních metod lehtání bičem, trhání nehtů a lehtání na noze, ale po několika minutách se z věže ozvaly hlasy. Jeden patřil atentátníkovy, ale ten druhý někomu, kdo se do věže dostal zatím neznámým způsobem. Asi došlo k hádce a než jsme dorazili a odemkli věž, Ha-kiss ležel na zemi mrtev a ve věži ani památky po tom druhém. Na místě činu jsme detekovali černou magii, a tak jsme jej svěřili našemu mágovi a budeme jej zkoumat až dnes ráno. S tím se odebral celý tábor do hajan a všechny svírá trošku nejistota. Přijeli jsme sem po dlouhé válce na čtrnáctidenní hodokvas a slavnostní křepčení, ale možná jsou krátké časy míru zase u konce. Co nás jen čeká dál...?

Mýval

Krásný korunovační den přeji! Konečně je trošičku času, a tak Vás mohu v tento slavný přeslavný den pozdravit z Dračí Skály, kde dnes proběhne korunovace našeho milovaného krále! Kolem 11. hodiny přijeli slavnostní hosté třemi autobusy, byli vysypáni na nástupiště, roztřízeni do oddílů, ubytováni a seznámeni s táborem a jeho nejbližším okolím. Jednalo se o praktickou ukázku hesla všech panovníků a diktátorů - Rozděl a panuj. Takže náš král rozdělil a teď bude panovat... Po 12. hodině jsme všechny nakrmili a nadšené davy s plnými břichy začaly skandovat slávu našemu králi. Vskutku slavnostní atmosféra! Nyní je polední klid, poddaní se připravují na slavnostní večer, odpočívají na chatičkách...

A večer to vypukne! Poddaní složí přísahu věrnosti čerstvě korunovavnému králi, bude následovat hostina, budeme tancovat a už bude jen dobře v Midkemii. Snad nám korunovaci nic nepřekazí, třeba déšť nebo... Nebo třeba násilný čin nájemného ... Ale raději už mlčím, nechci nic přivolávat...

Mýval

Dobrý den do civilizace, pouze v rychlosti, autobusy dojely v pořádku, děti jsou ubytované a chystáme oběd. Další report a první fotky až odpoledne/večer.

Mýval