Co jsem ještě vyšátral z paměti

Tábor v Horním Jelení - tedy náš první turnus tábora s pořadovým číslem 1 -   vznikl na základě špatných zkušeností s táborem ČKD. Tehdy jsme se cítili být členy týmu tohoto ČKD tábora ( jezdilo se do Rvasic a pak někam k Deštnému), Radka jezdila jako sporťák, Hlavas a Fero jako oddílák. Po několika letech absence - stavěli jsme vlastníma rukama dům, jsme se rozhodli, že na tento tábor pošleme Mývala - tehdy 7-letého. Protože jsme se na lidi kolem tábora těšili, zajeli jsme se podívat na návštěvu. To co jsme viděli nás vedlo k rozhodnutí , že se pokusíme tábory dělat sami. Nebylo to jednoduché začít z nuly, nebyl prostor kam jet, nebyli lidi, nebyla tradice.

Nakonec jsme najmuli prostory VČE - v Horním Jelení, kde jsme ale neměli vlastní kuchyni - což se projevilo, nemožností ovlivnit stravu a třeba i přidávání si stravy (nyní se vaří na 150 lidí 200-250 normoporcí).

Měli jsme 67 dětí , ty byly rozděleny do 6 oddílů a byla mezi nimi taková jména - jako je Radim Kolář, Alf  - dnes oddíláci 3 turnusu,  Mýval - oddílák 1 a sporťák 4 turnusu ( na fotce č. 5 má kapitánskou čepici a drží Rina) a někteří další. Oddíly tehdy vedli - Ondra Šlahař - výtečný kreslíř , Jan Honza Plšek - nezapomenutelný člověk, muzikus, a jeden z mála vedoucích, kteří jezdí na tábory vybaveni vlastní celotáborovu hrou, Fero - Petr Nečas - dnes hlavní vedoucí dvou turnusů, Radka - ta vlastně nesla veškerou odpovědnost, podílela se na přípravách a věcech bez kterých to nejde, ale které málokdo nezasvěcený ohodnotí, Martina - ta ještě nějaké léta s námi jezdila, pak se vdala a vplula do standartního rodinného a pracovního života. Na posledního oddíláka - ať dělám co dělám  - snad mi to promine si po těch letech prostě nemohu vzpomenout. Byla to holka a byla přítelkyní Ondry, jo to slečna na 6 fotce  vlevo. Pokud je nějaký pamětník pružnější paměti - nechť mě naťukne.

Nesmím zapomenout taky na našeho doktora v té době medika Jana, který se stal na dlouhá léta ikonou táborů, který přijede-li na tábor ještě i dnes , přestože bydlí kdesi v Poušti, je velmi oblíben uznáván a ctěn.

Praktikanti tehdy nebyli, nebylo z čeho brát.

Program byl podle mého gusta, hrály se bojovky, lovil se Myšák ( táborový první přítel - orientační běžec), hledaly se poklady...prostě vše co dětské srdce potřebuje ( možná aniž to dnes ví - protože dnes si myslí, že to jsou počítače, a jiné blbiny...).

Okolí bylo rovinaté, husté borové lesy, kde se vám vše zdálo stejné. V těchto lesích by nebyl problém zabloudit. Nikde žádný kopec, les byl protkán pravidelnou pravoúhlou sítí cest. Tábor obsahoval bazén, chyběly hornaté terény, nebyla žádná skála - ale stejně jsme ani neměli žádné vybavení na skály.

Je faktem,   že tým lidí nebyl tak zcela nový, protože kdysi dávno na vysoké škole, když jsme začali chodit s Radkou, tak Radka vedla oddíl Zebra při 2. třídě dětí.

K tomuto oddílu se přifařil Hlavas a dohodli se spolu, že přestože je doba ranného komunismu, pokusí se o tzv Foglarovský přístup. V té době byl členem oddílu třeba Bobo, Benny nebo Jana , Jan Honza se neúspěšně snažil do Zebry přidat z nižší třídy... Zebra totiž začala Foglarovsky fungovat, jezdilo sa na víkendové výpravy, o každých prázdninách na týdenní výpravy. Oddíl plnil tzv Kočičí fousky - což byla identita Foglarových bobříků, které režim zatratil. V oddíle se převzala řada her pana Foglara - např. Poklad černého delfína - který vyvrcholil na přehradě v Letovicích, nebo Alvarez potřebuje statečné a silné - s vrcholem pod hradem Buchlovem - odkud byl z hradeb házen klíč k záchraně...

Ke konci  školy Hlavas a Radka vstoupili ve svazek manželský, narodil se Mýval, přesto ještě se Zebrou rok pokračovali. Přidal se k nim ale čerstvý prvák na lesní fakultě Fero, který později s Myšákem tuto třídu Zeber přivedl až do deváté třídy a výrazně dokončil pozitivní ovlivnění malých zebřiček.

Na dalších turnusech Tábora na Dračí Skále se výrazně a vždy velmi dobře některé Zebry uplatnily - psal jsem o Janu Honzovi - tomu se za Fera a Myšáka podařilo do Zebry dostat - nebo to bylo spíš tím, že došlo ke sloučení s jeho oddílem Ostřížů - už ani nevím... ach ta pamět... Dále se úžasně zapsali Bobo, Jana a Benny. Dnes již je tato generace definována jako střední( asi by se jim to ale moc nelíbilo) faktem je , že kromě Jana Honzy ze Zeber nezbyl nikdo, kdo by ještě na tábor 2008 jezdil.

Nedivme se tomu - ono ježdění na tábory není rekreací , ale pokud to děláte poctivě - tvrdou každodenní prací a na to si navíc musíte vzít od zaměstnavatele dovolenou. Ne každý také může jet díky partnerovi, či rodině.

No to jsem se rozkecal...

Zpět tedy k Jelení.

Tábor byl totálním finančním propadákem, po něm nám vznikly těžké dluhy, ale na druhou stranu jsme byli šťastní, že jsme dokázali tábor zorganizovat. Toto byla úžasná baterka pro mladý kolektiv lidí, kteří nejeli na tábor kvůli sobě, ani kvůli partě, ale kvůli dětem! Hned jsme se rozhodli, že jedeme dál!

Cena za lůžko a noc + plná penze však byla nad naše možnosti, navíc nám vadilo, že v areálu mimo nás byli ještě nějací rekreanti, kteří zvědavě okukovali naši činnost a sportovní oddíl, s nimiž jsme museli program a stravu zčásti koordinovat. Proto jsme po táborech věnovali hodně času k nalezení nové lokality a tou byla Pecka.

90% dětí z Jelení se objevilo i v dalším roce na Pecce a vzali sebou i další kamarády.

Ale to je už jiná historie...

Hlavas 8/2008