Deníček
co se událo a neudálo na 4 turnuse?Čtvrtek, předposlední den našeho putování džunglí
Dobré ráno všem popřálo jako vždy usměvavé slunko, ráno proběhlo jako každé jiné- závody s piraněmi v bazénu (už máme mezi sebou opravdu borce,bez problémů rybičkám uplavou,ty už se dneska ani neobjevily,tohle žrádlo si prostě nechytí).
Po snídani se oddíly rozprchly do pralesních zákoutí, dohrávaly se poslední hry, oddílové motivačky měly závěrečné etapy, hledaly se poklady, řádilo se v Amazonce. Armáda Dračí Skály měla svůj závěrečný den, musela ještě přepadnou nepřátelský UAZ a zničit přehradu. Nakonec jako hrdinové obdrželi vyznamenání a pochvalu (nejsem voják a civilisti na tuhle akci nesměli, tak tyhle informace mám jen od místní tajné služby.
Odpoledne jsme využívali k posledním nutnostem –domalovávaly se kameny nových Draků,zítra je uloží na mohylu, expedice pilně studovaly vyluštěné deníky, aby se nepokazil rituál, Amazonka byla opět v obležení,Šaman opravil člun, tak se zase mohli děti plavit, provozu byl i paintball, stěna i lanové centrum,zkrátka blíží se čas rituálu a každá hodina se zkracuje a čas dost rychle letí-inu magie, máme, co jsme chtěli.
Po večeři nastoupily expedice na hřiště, aby si změřily síly při velkém Amazonském siloboji, diváci fandili a řvali , že v Králíkách padaly květináče z parapetů.Celé klání probíhalo pod patronátem Hakisse, Šreka, Šamana a Mývala. Podle očekávání vyhráli ti nejsilnější. Mezitím se setmělo a nás něco začalo táhnou do hloubi pralesa. Dali jsme se dohromady po expedicích, ozbrojili odvahou a odhodláním,chytli se za ruce , zamkli pusy na zámek a vydali se do džungle. Právě teď totiž přichází ta chvíle, kvůli které jsme podnikli tuhle strastiplnou výpravu.Les byl tichý, tajemný, slyšet bylo jen našlapování asi 150 párů nohou a oddychování. Najednou jsme uslyšeli známou melodii,která si nás všechny přizpívala do své blízkosti.Udělali jsme velký kruh okolo místa, na němž zářilo do dálky OKO věčných návratů, melodie zněla pořád dokola a my všichni ji začali broukat.Do kruhu vstoupili ti, kteří museli poslat paprsky s energií všech expedic současně do středu oka,aby se kouzelník Mekpeluta mohl lépe soustředit. Hned poté, co jsme neprodyšně uzavřeli kruh, začaly přicházet z hloubi pralesa černé zbloudilé duše indiánů a snažily se dostat dovnitř kruhu a přerušit rituál. Stačilo by, kdyby jen vstoupily do dráhy paprsku a přerušily rituál.My jsme se drželi pevně, soustředili se a broukali melodii.Najednou se objevilo zářící světlo, ozvala se rána, ztichla melodie .Poté promluvil kouzelník Mekpeluta. Oznámil nám, že rituál se zdařil, kámen návratů byl roztříštěn na 1000 kusů.Všichni jsme dostali kousek kamene, abychom ho mohli uložit ve svých srdcích. Les znovu ztichl a my se vrátili temným pralesem zpátky do tábora.Magie rituálu způsobila, že pralesní potvory a příšerky nás cestou nerušily.Všichni usínali obohacení o krásný zážitek a žmoulající v ruce kousek magického kamene.
Přestože jsem popsala celý rituál, nemohla jsem vylíčit atmosféru, která se popsat nedá .Stáli jsme všichni v lese, byla taková tma a ticho, tiché broukání všech táborníků a melodie hrané na housle , nad námi nebe plné hvězd…
Teď už víme, že pokud se nám bude po komkoliv stýskat,umíme kouzlo a stačí si ho přizpívat.
K dnešnímu dni už není co dodat,letošní expedice dala dětem i dospělcům všechno, co jsme jim chtěli dát.
Pátek, už ani nevím kolikátý den expedice
Noční rituál měl vedlejší efekt,ráno se probudilo do slunečného dne 130 oddíláků, vedení a asi 20 dětí. Všichni dospělci prošli změnou. Při této příležitosti chci upozornit mamku Petru Lišejníka: pán, který ti z tábora doveze tvoje dcery, je skutečně tvůj muž, nevyháněj ho ode dveří.Zkrátka Amazonie si vyžádala svoje oběti, děkujeme za pochopení. Začala dvouhodinovka naruby,noční můra všech dospělců, pod vedením hlavase Franka a jeho pomocníků.
Nebudu popisovat, co všechno museli protrpět naše dočasné děti, dočasní dospělí tyrani měli opravdu skvělou fantazii.
Hned, co se čas vrátil pod naší kontrolu, vzali jsme děti, kameny a vydali se k mohyle, kde podle naší mnoha leté tradice každý nový Drak položí svůj kámen a nechá na Skále kousek sebe.
U mohyly jsme vytvořili kruh, chytili se za ruce a dovnitř vstoupili ti kteří jsou tu poprvé. Za broukání Amazonské melodie přistupovali jednotlivě a pokládali na mohylu další kámen.
Po návratu od plyšáka všichni vzali cestou z lesa dřevo na závěrečný táborák. V táboře skočili do bazénu a dopoledne uteklo jako voda.
Odpoledne bylo tak trochu oddychové, slunce pálilo,děti byly unavené po nočním dobrodružství a dopoledním hlídání dospělců, převážněji užívaly v bazénu, naposledy si vlci zastříleli v lese,kluci chystali oheň, holky finišovaly s přípravou soudu,…
Večer jsme se sešli u závěrečného táboráku a začalo konečné zúčtování se všemi dospělci.Sešel se mezinárodní tribunál z celého světa,obvinění byla krátká ale výstižná, odsouzených bylo hodně a tak se báli, že nevyužili možnosti odvolání ani úprku.Justiční stráž až na vyjímky neměla moc práce, obvinění se naopak strkali a předháněli, aby si vyslechli rozsudek. Porota to vzala asi jako polehčující okolnost, tresty byly originální, zkrátka skvělý večer.Poté ještě kupa písniček s kytarou a do pelíšku se nikdo nebránil.Co nás čeká zítra?
Dopoledne poslední rozjímání uvnitř oddílů, odpoledne amazonský jarmark, dražby všeho možného, svatby, adopce (a bude jich docela dost,uvidíte sami, kolik dětí Vám doma přibude)Večer tradiční poslední zmítačka,…jak se zpívá v Honzíkově písničce, všechny hry už jsou dohraný, všechny dolary rozdaný, už jenom jeden den a domů pojedem…
Tolik všechno z deníku expedice do Amazonie Peklem a rájem. Na tomto místě chci moc a moc poděkovat všem , kteří mi nabídli pomoc a bez nichž by tábor nebyl tak skvělý.Jmenovat všechny nebudu, nerada bych někoho zapomněla. A věřte, že jsem podporu potřebovala. Všichni, kteří tu byli, vytvořili báječnou atmosféru,byli mi skutečnou oporou od začátku až do konce.
Vám rodičům a ostatním příznivcům patří poděkování za Vaši toleranci opožděných deníčků, fotek,chybějících odpovědí na Vaše mejly a smsky. Prioritou byly pro nás děti a ne všechny reporty do civilizace jsme stíhali včas. Slibuji že budu o zdraví obou hlavních vedoucích (Fera i Hlavase) pečovat tak, aby příští rok vedli svoje běhy oni (a já se ráda vrátím ke svému hospodaření). Věřím, že i letos jsme dokázali Vaše zlatíčka obohatit o nové zážitky, unavit a příští rok se zase sejdeme při řádění na Dračí Skále.
Tábory letos končí svým 37. během, od září se znovu rozbíhají víkendovky pro ty z řad všech příznivců, kteří nám chtějí pomoci zvelebit naši lokalitu.Na podzim budebe opravovat chatičky, malovat uvnitř i venku, opravovat schody, zábradlí, natírat střechy-To musíme zvládnout bez Hlavase, který nás bude sledovat z domova. Pokud chce kdokoli strávit s námi víkendovku, pomoci táboru a něco si zahrát, sledujte www.draciskala.cz ,kde se včas dozvíte termíny a co budeme dělat.
Mějte se všichni krásně,držte nám palce na cestu domů a zítra ahoj na terminálu při předávání Vašich miláčků (11,30-12,00)
Radka Hlavaszničehonic
13. den – středa 26.8.
Ráno jsme se opět probudili do typického amazonského dne, sluníčko svítí, je teplo, prostě paráda. Protože se nám putování pralesem chýlí ke konci a chceme toho ještě stihnout hodně, hned po snídani jsme se rozběhli za oddílovými programy. Nejmenší táborníci z prvního až čtvrtého oddílu si zahráli Les plný nástrah a kouzel, který pro ně připravila téčka.V lese jste tou dobou mohli potkat Šípkovou růženku, čarodějnici ale i Pipi Dlouhou punčochu a některé úkoly byly dost náročné,naši nejmenší se však nedali zaskočit a všechno zvládli. Holky z V.I.P. se vydaly pod vedením Shreka do lesa hrát paintball , PACH zkoušel své dovednosti na stěně a poté si zahráli na důvěru. NNPO a T2 šli do lesa sbírat kouzelné byliny, ze kterých vařili lektvary (nakonec to byl borůvkový čaj, který prý úžasně chutnal). Kluci z 8. Oddílu měli No Stress , takže drobné hry. T1 se vydali na průzkum do Králík, přidala se k nim i boxerka Eliška, takže to měli s ostrahou. Cestou zpátky u rozhledny Eliška ochutnala elektrický ohradník pro krávy a vzala to tryskem a napříč pastvinou přímo do tábora. Dorazila asi o půl hodiny dřív než téčka a ještě večer jí stály chlupy na hřbetě a děti se jí celý zbytek dne smály.Téčka pak došly po normální cestě.
O poledním klidu vzniklo jako každý poledňák, několik hloučků, expedice z nás tahaly poslední písmenka do deníků, abychom konečně věděli, jak se má provést prastarý amazonský rituál. Některé expedice kšeftují s písmenky mezi sebou a za smrky-i tohle je cesta, je vidět že se v džungli neztratí. najednou se z tábora vytratili žluto bílí,žlutočerní a modrooranžoví úplně nenápadně.Chvíli po nich následovaly i ostatní barvy ale náskok už nedohnaly.Na konci poledňáku ty výše jmenované expedice donesly MAPU-vlastně jen ten ztracený střed, který už 13 dní jsme marně hledali!!! No sláva, konečně víme jak provést rituál a hlavně KDE ho provést.Musím přiznat, že to lámání hlaviček jak vyluštit cestu k mapě mě trochu zneklidňovalo, čas utíkal a pořád nikdo nepřišel na klíč, musela jsem trochu napomoci a „nakopnout „je malými nápovědami.Teď už to můžu napsat naplno:překlad jména každé indiánky (její duše) byl zašifrovaný do kipu a skrýval popis 1 úseku cesty k ukryté mapě.A expedice musely rozluštit kipu, spojit se s ostatními expedicemi a dát duše indiánek dohromady-poskládat je podle pořadí barev duhy-no a pak už jen sbalit všechny členy a dojít si do srdce rokle písečných démonů a tam najít kámen se symbolem OKA a pod ním ležela mapa.Jednoduché, že? Tak teď už jen zbývá úspěšně projít rituálem a …to ale až zítra, teď nám držte palce v noci, ať se to podaří.
Ale zpátky k programu,odpoledne proběhlo Amazonské měření sil v domorodých disciplínách-co všechno tam bylo, Vám poví děti, tak se jich zeptejte. Celé odpoledne měli T-čkaři na starosti jednotlivé oddíly a dospělci dohlíželi na správné provedení disciplín.
Ještě jsem zapomněla na Zábradlí, které se rozhodlo oprášit starou básničku ještě z dob plyšáků a vydat se podle jejího návodu na mys Nočník. Sbalili si proviant, spacáky,oddílačku Ajku a Juřína a zmizli z tábora. Podle posledních informací trávili noc s jezevcem, kterého nakonec neulovili,protože v Amazonii jezevci nejsou. Schovali se před deštěm, snědli všechno, našli i Nočník a dnes před polednem se vrátili unavení, ušlapaní ale v plném počtu a spokojení.
Večer po drobných oddílových hrách, po setmění jsme otevřeli letní kino, hitem bylo Galské tajemství, všichni se chechtali při pohledu na známé tváře před 4 roky.Malošci se poté uklidili do pelíšků a starší ještě skoukli Rrrr.No a když i ostatní díťátka skončili ve svých postýlkách, nebojácní dospělci si po poradě pustili nějaký horor. (Já jsem šla spát, adrenalinu mám těchto 14 dní dost i bez hororu).
Tolik dnešní zpravodajství, zítra se Vám z Amazonie přihlásí Mýval (ale zatím pšt, ještě o tom neví).
Tak zase dobré, krásné slunečné ráno, dnes je úterý a přestože jsme tu už 11. Den, vůbec se nám domů nechce.
Zmožení posledními událostmi dnes dopoledne všichni tak trochu lenošili, dospávali,hráli karty a jiné klidnější hry, luštili deníky a lámali si hlavičky jak se dostat k tomu kousku mapy, co nám pořád chybí.Dokonce se v díře uprostřed mapy objevila menší nápověda –tak schválně něco pro Vás:
Hledáš mapu a chceš k cíli,
Hledej mezi námi víly.
Že tu nikde nejsou žádné?
Nevadí, indiánky máme ladné.
Každá svoji barvu má,
Co se stane, kdo podumá,
Když se jejich duše spojí,
V tom se tato hádanka pojí.
První duše, třetí, taky pátá,
Přemýšlej, soupeř už pro mapu chvátá,
Čtvrtá, šestá, devátá, hádanka co nabádá,
Sedmá, osmá, taky druhá, hádej co vznikne?
„. . . .“!
No dětičky přemýšlejí, vymýšlejí a já doufám, že zítr as nám naše mapa zacelí.Už máme vyluštěné některé deníky, víme jak provést rituál.Mapu musíme najít, abychom zjistili, kde ho provést.
Dopoledne bylo ve znamení návštěv,dojeli z laboratoře odebrat vodu z čističky jako každý rok, dojela hygiena, jako každý běh-velmi se tímto dámám omlouvám, užily si pár „drobných vtípků“ od Šreka, Kamila, Mývala, Honzíka, naštěstí to vzaly s legrací, pokuta nebyla a všechno je v pořádku.Po obědě se konal na hřišti hokejový mač mezi bílými a černými, děti fandily až se vrchlky smrků nad táborem ohýbaly(dostali jsme totiž sponzorský dar-hokejky na florbal-a než se dostaví hala, budeme trénovat na hřišti, tréninky jsou o poledňáku, jindy není čas.
Po poledňáku jsme se vydali do lesa k plyšákovi zahrát si poslední letošní hru-Vzestup kmenů.Je to úplně nová nebojovka, vymyslel ji Mýval.Expedice pomáhaly domorodcům vylepšit jejich osady, budovalo se opevnění, chrámy,získávaly se postavy, bránilo se nepřátelským útokům, zemětřesení, občas někde vznikl požár.Do toho všeho se objevili 3bandité olupující stavitele.Indiánky je ale úspěšně odchytávaly a po ssplnění drobného úkolu jim banditi museli odevzdat kousek stránky deníku.Hra byla rychlá a napínavá až do konce, výsledky budou až zítra na nástupu.
Po nástupu a večeři se všichni sešli v hangáru, kde se vesele zmítají.Prodloužená večerka tentokrát nebude,všichni se potřebují vyspat.Začíná klasický závěrečný táborový sprint.Mám tady k ruce dost skvělých pomocníků, bez kterých bych to celé nezvládla.Přesto všichni máme plné ruce práce, Děti jsou v pohodě, Jaruška s holkami v kuchyni stačí dělat i drobné radosti oddílkům a dospělcům-třeba dnes měl Mýval k obědu dukátové buchtičky s česnekem.
Prosím tedy všechny o toleranci s našimi opožděnými deníčky, fotkami a zpravodajstvím. Děláme co můžeme, na 1. místo stavíme zábavu a program dětem.O nic nepřijdete, už se tvoří soubor s fotkami, videosekvencemi i filmem s Drakem Džounsem a Vaše děti se s ním určitě pochlubí.Taky se omlouvám všem, kterým neodpovídám na mejly nebo SMSky, jako Radka Hlavaszničehonic nechápu, jak to pravý Hlavas zvládá v klidu a s méně lidmi a stíhá i komunikaci s civilizací.
Od včerejška je Hlavas doma, připojený na net a už nad námi bdí i jeho přísné Sauronovo oko. Pomáhá aspoň s vkládáním fotek a dalším, co zvládne vleže s počítačem a telefonem.
Nemusíte se tedy bát ,Vaši miláčkové už se kamarádí s piraněmi, v pralese jsou jako doma a teď nabíráme sílu k závěru.Marodka prázdná, v kufrech už nezbývá moc čistých ponožek,už jsme všichni dost pomalovaní a potetovaní a mamky budou mít v neděli co dělat.
Koukám z okna, v džungli tma, nahoře svítí měsíc a hvězdy, expedice chrupkají a já jdu taky dobít baterky.Ahoj zítra
Radka Hlavaszničehonic
Pondělí, 10 den v Amazonii
Konečně sedám k našemu cestovatelskému deníčku,dnešní dopoledne( obvyklý čas ke psaní) bylo pro mě a vedení poněkud rušné-ale o tom až zítra (abychom si udrželi čtenáře a předplatitele našich novin a drbů z Amazonie)
Brzy ráno jsme vypnuli osvětlení tábora a zapnuli sluníčko a topení v celé Amazonii.Všichni tedy vstávali do tepla a po vzoru studenokrevných živočichů po zahřátí začali řádit hned po snídani. Nejmenší kluci měli střílet, protože ale všichni predátoři z pralesa už utekli nebo jsou snězení, Ohniví Draci si vybrali jako terč oddíláka Honzíííka, úspěšně ho ulovili. Střílelo se i z foukaček, vzduchovek,velcí borci házeli sekyrami ,zkrátka všichni utužovali pralesní dovednosti. Hrálo se i v lese, na louce, zkrátka je nás plná Amazonie. Během poledňáku expedice luštili deníky, naši alchymisté, astrologové, matematici a jiná havěť spočítali, že čas konání rituálu se nezadržitelně blíží a jestli nechceme čekat dalších 500 let, musíme si pospíšit. Tak snad zítra se najde prostředek mapy!
Odpoledne pokračovaly programy po oddílech, střídavě končili všichni v bazénu,to byste nevěřili, jaké je v Amazonii vedro.
Večer jsme se sešli v hangáru na finále Talentu tábora,tohle kolo bylo zasvěceno zpěvu.Samozřejmostí bylo hostování slavných umělců ze zámoří i jiných galaxií, hráli nám na klavír, předváděli akrobatické kousky,hráli na kytary,…vše uváděli policisté Špáča a Angel-zkrátka večer plný profesionálů.Ale Vás určitě zajímá výsledek. Vítězky jsou na fotce, jména neprozradím,protože se nemám koho zeptat, všichni se touto dobou zmítají v hangáru.
Ještě neodcházejte od monitorů, to není všechno!
Po skončení soutěže se nejmenší uložili do pelíšků-a vůbec se nebránili.Ti ostatní se oblékli do nepohody a sešli jsme se znovu v hangáru. Doběhli domorodí válečníci a s pomocí překladu šíleného Šamana jsme se všichni naučili válečný tanec. Naprosto nepopsatelná atmosféra,všichni se snažili, co jen mohli, hangár duněl,…následovala ukázka rituálu přivolání deště (je tu pořád stejné počasí a my chceme umazat maminkám i pláštěnky a gumáky).A jak tak všichni přivolávali déšť,nějak se nám to všechno vymklo z rukya v Amazonii začala veliká, obrovská potopa.V panice jsme se rychle sešikovali do expedic a honem nejkratší cestou na nějaké vyvýšené místo.Amazonský prales je ale plný nástrah, číhajících potvor, které ještě dnes nevečeřely, záleželo tedy na rychlosti, tichosti, obratnosti, odvaze, důvtipu-a to všechno jsou vlastnosti, které my máme.Expedice útěk před potopou většinou úspěšně zvládli.Ti, co nevydrželi , byli odvedeni Smrtkami na pohřebiště a zbytek noci až do rána nocovali v hangáru. Atmosféra celé hry byla skvělá, tábor osvětlovaly jen lampy u jednotlivých úkolů a stanovišť,děti ani nehlesly, jen tam kdesi kňučela nějaká pralesní stvůra, co se snažila chytit každého,kdosi nedával pozor. Ano, přiznávám, pár jedinců sežrala. A nad tím vším jasné hvězdné nebe a padající hvězdy!
A to je k pondělku všechno, my jsme ho v pralese prožili na tisíc procent a teď už jsme fakt unavení.Dobrou a před osmou nás zítra nebuďte!
Neděle, 9.den v Amazonii
Dnešní amazonská neděle byla příjemná, po včerejším plese upírů se krásně spalo,budíček byl mírně odložen ,bez rozcvičky,snídaně výborná od Jarušky, sluníčko zase svítí. Dopoledne se oddíly vydaly lovit predátory,hledali se škriatkovia, bojovali nejmenší pikačokové proti klokačokovům, starší oddíly měly pralesní rozhovory, prostě v džungli bylo zase veselo. O poledňáku se zahájilo zkoušení amazonských agentů, kteří v budoucnu pomohou expedicím s rychlejším luštěním deníků. Čas rituálu se blíží, musíme si pospíšit, abychom neodjeli s prázdnou (a čekat dalších 500 let se nám nechce). Odpoledne jsme se vydali do pralesa protože nám docházejí potraviny,peníze a další potřebné komodity.Čekala nás další velká celotáborovka!! Lovily se piraně, sbíraly vzácné orchideje, indiánky měly plné ruce práce, aby ochránily expedice před jedovatými rybami a masožravými kytkami. Co čert nechtěl, zaútočily na nás nepřátelští domorodci a expedice musely začít i bojovat.A tak se všichni snažili celé odpoledne, lesem zněl válečný pokřik ... až nakonec jsme si zajistili dostatek potravin,peněz za nasbírané orchideje a bodů za nepřátelské trofeje. Bojovka, letos poslední se povedla. Po večeři si starší oddíly udělaly pyžamový mejdan v hangáru až do rána (samozřejmě jsme šli spát rozumně - ale tak to bylo v názvu programu), menší hrály středověk nebo se potily v sauně. O půl desáté večer už byl, věřte-nevěřte v táboře klid, všechny chatky zhasnuté, nikdo nechodil na záchod.Zase se nám podařilo děti utahat a všichni usnuli rychle. Dospěláci se jako vždycky scházejí k poradě, zítra nás čeká potopa v Amazonii, akce náročná na organizaci i fyzické síly. Úkoly jsou rozdané, všichni vědí, co mají dělat a před půlnocí nás čeká ještě jedna akce-noční hra pro mladší tábor-půjdou hledat dračí vejce. Nachystali ji T-čka, dopoledne malovali draky, chystali trasu po lese.Teď, když píšu deníček,máme v lese asi polovinu tábora –malí hledají dračí hnízda a velcí hlídají hledače. Dospěláci dohlížejí na hlídače. Ahoj Radka
Sobota , 8. den v Amazonii
-budíme se do mlhy jako mlíko,při rozcvičce zpíváme abychom se našli. Klub ranních amazonských hrdinů doprovází Juřín (jen ráno rozespale vylezl z chatky,Radka se na něj významně podívala se žádostí o ranní koupel. Juřín chvíli sváděl vnitřní boj a za chvíli už stál u bazénu s dětmi…. A vlastně teď si nějak nemůžu vzpomenout, jestli tam nakonec skočil nebo jen dohlížel ze břehu. Po snídani se všechny oddíly rozběhly po pralese plnit úkoly nutné k dalšímu postupu. Vyprovodili jsme Míšu, která musela odjet pracovat (můžete si představit,jak se jí nechtělo). Někteří dospělci využili posil, předali jim oddíly a šli dospávat baterky během dopoledne. Slunko pro dnešek vzdalo bitvu s těžkými mraky a před polednem začal příjemný deštík po celé Amazonii. Postupně se změnil v déšť trvalý, a změnil naše plány na odpoledne. V poledňáku expedice luštily další části deníků, skládaly další zkoušky- tentokrát lovci a přírodovědci. Odložili jsme odpolední bojovku, a po svačině se všichni nahrnuli do hangáru za kulturou. Někteří koukali na film, jiní u toho spali. Do nástupu jsme ještě stihli oblíbené karaoke pro celý tábor. Po večeři nastaly velké přípravy, sprchování, oblékání, poslední úpravy vlasů,byli jsme všichni pozváni na tradiční 6843. Ples upírů. V tuhle chvíli, kdy dopisuji dnešní deníček, se mladší oddíly chystají do postýlek, starší se mohou ještě pokusit zvrátit výsledek plesu ve prospěch lidí (moc šancí nemají, skoro vždycky vyhrají upíři). Venku přestalo pršet, nás čeká další válečná porada a v závěru dne každého vytoužená postel. Děti jsou zdravé, problémy nejsou, nálada skvělá, pralesním potvorám utíkáme a domorodci jsou nám příznivě nakloněni. Ahoj zítra při dalším zpravodajství z pralesa.
Máme za sebou další slunečný den naplněný putováním po Amazonii. Slzičky štěstí se dopoledne vydaly k prameni Orlice a po cestě si barvily pusy na borůvkově modrou, odpoledne hrály katastrofy. Ohniví draci hráli dopoledne pistolníky a odpoledne se společně z Vlky účastnili vojenského trojboje: šiškovou válku o bunkr, střelbu ze vzduchovky a přepad uazu. Piškotové bubliny, Vlci, VIP a PACH hráli dopoledne všichni společně pašeráky. Odpoledne hrály Piškotové bubliny na bomby a štíty a Shrek je provezl v úžasu uazu. VIP se proměnily odpoledne ve správce rezervace, PACH střílel na prolétající grippeny (v Králíkách je vojenská přehlídka Cihelna) a hrál na maršála a špiona.
Slečny z NNPO dopoledne šplhaly po liánovém centru, odpoledne hrály na potravinový řetězec. Čtrnáct anakondiček dopoledne představoval kuřátka a zombíky, odpoledne se cachtali v Amazonce a houpali se na liánách. Podráždené dažďovky lezly dopoledne na stěnu a hrály bagr, Zábradlí kreslilo poslepu a hrálo twister. Odpoledne obě téčka společně hrálo ponožky, kolíčky a protiklady.
Sluníčko nás zase celý den hřálo, takže náš amazonský bazén byl stále v obležení dětí. Večer jsme ho vypustili, ráno prodělá dno očistu a odpoledne už se zase budeme moci osvěžit v čisté amazonské vodě. Večer jsme opékali buřty u oddílových ohníčků – po táboře jich hořelo celkem šest. Kromě buřtů jsme stihli také zpívat, zahrát si drobné hry a popovídat si. Mekpeluta nad námi bdí, takže déšť přišel až dlouho po večerce a nebyl nijak vydatný – téčka to neodradilo od tajemné noční hry.
Polovina tábora je za námi, vše běží jak má, na marodce není ani živáčka, ani mrtváčka. Přijela nás podpořit řada návštěv: Kamil, Juřín, Petr, už dva dny je tu Shrek a Vendy, dnes dorazí Skřítek. Autorka dosavadních dílů deníčku – Míša – se s vámi tímto loučí, velmi nerada opouštím Amazonku, ale povinnosti volají. Přeji všem úspěšný zbytek putování.
6. den – čtvrtek 20. srpna
Ráno je opět krásné, sluníčko nás hřeje a my vyrážíme na další putování amazonským pralesem. Slzičky štěstí dopoledne hledaly lízátkový poklad, Ohniví draci lezli po liánách na stěnu a plížili se ke slepci. Piškotové bubliny hrály míčovod, Vlci, kteří za sebou měli noční hru, si zastříleli v lese s paintballovými zbraněmi. Velmi inteligentní blondýny čekala další etapa oddílové hry, tentokrát v Šamanově žlebu, stihly postavit i domečky pro skřítky. PACH – Polehávat a chrnět – se vysmáli při hře Pepíčku, pípni a potom prolezli lanové, tedy vlastně liánové centrum křížem krážem. NNPO hrálo paintball, 14 anakondiček obchodovalo na amazonské burze. Podráždené dažďovky hrály hru „věřím ti“ a Zábradlí hledalo poklad v lomu a ještě stihlo přemýšlet o euthanasii.
Odpoledne patřilo další etapě celotáborové hry. Hledali jsme jména devíti bratrů a hlavně jsme zjišťovali jméno stařešiny, který nad námi bude po zbytek putování Amazonií bdít. Nebylo to ale jen tak – hra byla opět bojová, nestačilo jen plnit úkoly, ale také bojovat na ocásky s ostatními nepřátelskými kmeny. Malé indiánky měly speciální úkol – musely najít v lese duše devíti bratrů – každá však pouze tu jedinou, která měla stejnou barvu jako její indiánský oděv. Každá duše měla u sebe připevněnou také figurku jednoho z bratrů, a pro tu indiánky měly postavit co nejhezčí domeček. Některé domečky měly u sebe dokonce tenisové kurty, stěnu na lezení, bazén… Myslím, že devíti bratrům se jejich příbytky musely moc líbit.
Večer nás Barbie s Kenem (neboli Angel a Špáča) přivítali na prvním kole soutěže o Talent Tábora (TT). V tomto prvním kole měly děti za úkol předvést to nejlepší, co umí. Vytoupili tito hvězdní jednotlivci a skupiny:
1. oddíl: Stázka, Verunka a Barča – všechny tři zpívaly, každá jednu písničku
2. oddíl: Petr předvedl judo, Vojta s Adamem aikido
3. oddíl: Natálka tančila a Sabina s Káťou zpívaly
4. oddíl: Kuba s Petrem předvedli souboj na několikero způsobů
5. oddíl: Terka s Kristýnou zahrály dvojhlasně na flétny, Majda s Terkou zatančily
6. oddíl: Matěj předvedl scénku
7. oddíl: pětice děvčat předvedla upravenou Šáma-haku
8. oddíl: Kuba, Dominik a Tomáš se změnili v Divokýho Billa
T1: Veronika nakreslila Mickey Mouse po slepu
T2: Lucka s Kaprem zatančili tři klasické tance
Vše bylo prokládáno scénkami a vsuvkami vedoucích a praktikantů. Publikum bylo skvělé, podporovalo všechny účinkující, porota byla přísná, ale spravedlivá. Po posledním účinkujícím jsme si společně zazpívali naši letošní táborovou píseň Oooo Amazonie… ale to pořád ještě nebylo všechno. Čekala nás krátká celotáborová noční hra.
Členové každé expedice se chytli za ruce, malí doprostřed, velcí na kraj, a po výstřelu ohňostrojové světlice se vypravili do lesa najít devět indicií k závěrečnému rituálu. Všem se to podařilo v poměrně krátkém čase, ale protože byli hluční, hrozilo, že se rituál nezdaří. Naštěstí se podařilo vedoucím expedice své svěřence dostatečně ztišit, a pak už se všichni chytili za ruce a šeptali slovo, které v lese zjistili: Mekpeluta. Mekpeluta je stařešina, který nás bude v Amazonii ochraňovat – rituál se totiž zdařil, jeho svítící duše se vznesla nad naše hlavy a odletěla směrem k nebi plnému hvězd. Pro nejbližší dny jsme tedy v bezpečí.
5. den – středa 19. Srpna
Amazonské sluníčko nás probudilo do dalšího krásného dne. Celá středa proběhla v režii oddílových vedoucích. Slzičky štěstí ráno hrály s Ohnivými draky pašeráky, odpoledne se koupaly a stavěly domečky a večer se saunovaly v naší krásné nové sauně. Ohniví draci dopoledne také pašovali, odpoledne podnikli výpravu na Hedeč a rozhlédli se po kraji z tamní rozledny, večer hráli trojnožku a silový dvojboj. Piškotové bubliny ráno proběhly opičí dráhou, odpoledne vyráběly indiánské náramky a koupaly se v Amazonském koupališti a večer měly tancovačku. Vlci nejprve vyšplhali po liánách na stěnu a pak je Špáča naučil základy sebeobrany, po obědě šli obhlédnout vojenské bunkry a večer měli dračí zápasy.
V.I.P. – Velmi inteligentní blondýny ráno podstoupily dračí souboj, odpoledne se cachtaly v bazénu a v lese si zahrály další etapu své oddílové amazonské hry (tentokrát to byla úkolová dráha ) a večer se houpaly na liánách. P.A.CH. – Polehávat a chrnět dopoledne bojovali v souboji indiánských rodin, odpoledne pokračovali paintballem a večer po setmění si zahráli na hřišti svíčkový fotbal. Nejstarší slečny z NNPO – Nikdy nejez před obědem celé dopoledne sřílely na plechovky, balonky s vodou i na klasické terče ze vzduchovek a na závěr ještě vrhaly sekerou, odpoledne hrály Star Wars a večer přešly přes minové pole. Čtrnáct anakondiček – nejstarší kluci – dopoledne společně s PACHem absolvovali souboj indiánských rodin, odpoledne s NNPO sehráli Star Wars a večer lezli na stěnu a povídali si o důvěře.
Podráždené daždovky zabloudily dopoledne v bludisku, Zábradlí lezlo po liánách – lanovém centru. Odpoledne a večer měly obě téčka program společný: odpoledne hráli „úchylné hry“ (typu předávání krabičky od sirek z nosu na nos), večer potom excelovali v pantomimické hře Šarády. Dokázali bez použití řeči ukázat a uhodnout výrazy jako třeba přísný krtek, plíseň v koupelně, hnidopich nebo homosexuální neplodný vdovec.
Další povedený den je za námi, počasí nám přeje, děti jsou zdravé, jídlo skvělé. Děkujeme všem rodičům za ohlasy v mailech pro Radku i v táborové poště, opravdu velmi si jich ceníme, jen není v našich silách na ně individuálně odpovídat, tak alespoň děkujeme touto cestou. Prosíme, pokud píšete dětem, využívejte formulář na titulní stránce našich webových stránek, je to pro nás mnohem praktičtější než tisknout individuální maily poslané na Radčinu adresu. Přes formulář ale pište dětem klidně denně, mají z pošty vždy velkou radost.
4. den – úterý 18. Srpna
Ráno je tentokrát trošku pošmourné, ale řadě otužilců to nevadí a stejně místo rozcvičky skáčou do bazénu, za což je čeká smrková odměna. Sluníčko na sebe ale nenechalo dlouho čekat, během dopoledního programu už nás zase začalo hřát. Přeci jen, je to výhoda být na táboře v tropické Amazonii.
Slzičky štěstí se houpaly na liánách – lezly na stěnu i v našem superextraturbo lanovém centru. Ohniví draci hráli na ovce a vlky, Piškotové bubliny pátraly po tom, co nepatří do lesa. Vlci hráli na slepce, VIP – neboli Veeeelmi inteligentní puberťačky střílely z foukaček. PACH – neboli šestý oddíl Polehávat a chrnět, vyráběl louče k táborovému ohni a stihl i střelbu ze vzduchovek. Oddíl NNPO lezl po liánách na stěnu a hrál frisball, 14 anakondiček připravilo krásnou hranici pro večerní celotáborový oheň a zafoukalo si z foukaček. Podráždené dažďovky navlékly mundůry a zahrály si paintball, a Zábradlí si povídalo o AIDS, sexu a o morálních rozhodnutích.
O poledním klidu splnili náročné zkoušky první lovci, felčaři i záhadologové, kteří nyní budou velmi užiteční svým expedicím.
Odpoledne na nás zaútočili nepřátelské indiánské kmeny. Naštěstí jsme na ně byli připraveni! Druhá celotáborová hra opět proběhla po expedicích. Každá z nich útočila svými šípy (nálepkami) na tee pee okolních nepřátelských kmenů a zároveň bránila své osady. Výrazně jim pomáhaly malé indiánky, které mají zázračnou léčivou schopnost, a mnohé zásahy šípů se jim podařilo zacelit. Kromě útoku indiánů jsme také bojovali na ocásky, jak bývá u našich her zvykem. Hra byla rychlá a dynamická, takže jsme po návratu do tábora všichni naskákali do bazénu, abychom se po ní osvěžili.
Večer vzplál v naší Amazonii první celotáborový oheň. Bavili jsme se u něj navzájem – velkou část scének připravily děti, na oplátku si pro ně svá vystoupení připravili i vedoucí a praktikanti. Viděli jsme Perníkovou chaloupku, indiánský tanec, uštknutí anakondou, dopis pro pojišťovnu, navštívil nás také Bob a Tom se svými nejnovějšími vynálezy a podívali jsme se i do školní třídy. Vše bylo proloženo táborovými písničkami, indi-indi-indiány, dostihy, pantomimickými písničkami a dalšími aktivitami pro celý tábor.
Máme tu spoustu dobrých zpěváků a zpěvaček, jak jsme se včera u ohně přesvědčili, takže už se moc těšíme na soutěž o největší Talent tábora, kterou jsme na večerním nástupu vyhlásili. První kolo proběhne ve čtvrtek.
3. den – pondělí 17. srpna
Ráno jsme se probudili do dalšího slunečného amazonského dne, někteří otužilci ho opět zahájili rychlou ranní koupelí v Amazonce. Dopolední i odpolední program probíhal tentokrát po oddílech. Nejmladší holčičky – Slzičky štěstí – lovily motýly, 2. oddíl Ohniví draci vyráběl vlajku a přičuchnul k morseovce. Piškotové bubliny (3. oddíl) si zahrály na horolezkyně, Armáda dračí skály alias Vlci stříleli ze vzduchovky. VIP – neboli Velmi inteligentní puberťačky z 5. oddílu hrály další etapu své oddílové amazonské hry. Šestý oddíl si vyzkoušel, jaké je to být slepý – hry hráli ve dvojicích, jeden vždy měl zavázané oči a byl odkázán na pomoc kamaráda. Sedmička, která si říká NNPO (Nikdy nejez před obědem) se seznámila se svým novým praktikantem Angelem a hrála hru Sám doma. 14 anakondiček, neboli nejstarší kluci se postříleli paintballovými kuličkami. T1 – Podráždené daždovky lezly po liánách, a T2 – Zábradlí hrálo hru Rozhlédni a rozhodni.
O poledním klidu začaly první kurzy pro účastníky amazonských expedic, a to kurz pro záhadology, kteří budou umět luštit uzlové písmo kipu, a pro felčary, které budou umět ošetřit případná zranění účastníků expedice. Teď kdy píšu deníček mi přiběhla Borůvka oznámit, že máme prvního záhadologa, který splnil všechny úkoly – a představte si, je to holčička z nejmenšího oddílu, indiánka Terezka. Expedice také začaly luštit své deníky.
Odpoledne se všechny oddíly postupně vykoupaly v bazénu, protože sluníčko v Amazonii pálí jako o život, Šamanova skluzavka byla neustále v obležení. Kromě toho každý oddíl hrál další hry, většinou ve stínu v lese. Honili tropické motýly, hráli velkou zlatokopeckou, NNPO s Anakondičkami zkoušeli pašovat zboží, hledal se dračí talisman… A po skvělé večeři, kterou nám uvařila kuchařka Jaruška se svými pomocnicemi, už se rozezněl hangár prvními písničkami a začala první táborová zmítačka (tak u nás říkáme diskotékám). Po večerce se zvedl vítr a vypadalo to na bouřku, ale Amazonie nás tentokrát ušetřila a zkrápěla nás jen trošku. Téčkové Zábradlí proto v pohodě zvládlo i noční hru.
Omlouvám se rodičům, že stále nevisí fotky jednotlivých oddílů, měli jsme trošku technické problémy, ale už jsou vyřešeny. Dnes odpoledne to napravím, abyste věděli, ve kterém oddílu řádí vaše děti. Všichni jsou v pořádku, marodka zeje prázdnotou, amazonský vzduch nám všem svědčí. Zdravíme vás domů do Čech!
2. den - neděle 16.8.
A máme tu další den putování pralesem. Počasí nám přeje, nálada expedic výborná, marodka prázdná.
Ale ještě ke včerejšku: konference proběhla úspěšně, účastníci si vyslechli spoustu důležitých informací, naučili jsme se rituál přizpívávání, umíme táborovou písničku O Amazonie. Navštívil nás Drak Džouns, který nám přinesl kořist z džungle, cestou to rozbil a vykulilo se cosi s dírou uvnitř. Nejdříve si všichni mysleli, že je to indiánské pončo, Džouns prohlásil, že takové hlouposti nesbírá, hodil to na zem a odešel hledat něco jiného. My jsme naštěstí zjistili, že to není pončo, ale stará mapa, a že obal, ve kterém byla zabalená, je stařičký deník s jakýmsi návodem. Hned jsme se rozhodli, že tomu přijdeme na kloub. Cestou z konference jsme objevili spoustu táborových dušiček, které na nás blikaly z trávy. Osvobodili jsme je a ony nás za to budou ochraňovat při cestě pralesem. První den, tedy skončil úspěšně, dětem se nechtělo usnout – nebyly unavené a navíc jim vyhrávala hlasitá metallová uspávanka z Bumbálky. Operativně jsme přivolali na pomoc strážníky z Rio de Králíkažéra, kteří nám sjednali ticho. Zbytek noci už nás rušil jen křik pralesních papoušků, ale na to si musíme zvyknout.
Ráno začala první otužovací lekce pod vedením Mývala. Ti, co se rychle v ledové vodě probrali a stihli piraním uplavat, dostali smrk, ostatní sežraly piraně obratně kličkující mezi krami ledu - čest jejich památce. Dopoledne se každý oddíl snažil aklimatizovat v Amazonii. Nejmenší holčičky hrály obrázkovou hru a živé pexeso v pralese, nejmenší kluci se vydali do pohoří Sajan, kde zahájili svoji celotáborovou oddílovou hru. Třetí oddíl postavil v lese příbytky pro skřítka Minuťana. Čtvrtý oddíl nejprve šplhal po liánách, a poté se dobrovolně vstoupili do Armády Dračí skály (ADS) pod vedením generála Foxe a kapitána Špáči. První lekce výcviku zahrnovala i výjezd Uazem k Plyšákovi. Pátý oddíl se vypravil do pralesa na první etapu oddílové celotáborové hry Hrdé Amazonky, při níž se sbíraly lesní plody. Šestý oddíl hrál lesní vybíjenou, sedmý oddíl nejstarších slečen nosil vodu pro smädne zviera. Nejstarší kluci hráli šipkovanou, oddíl T1 střílel ze vzduchovky a T dvojka vyjela Uazem na paintball.
Odpoledne patřilo první etapě celotáborové hry. Do Amazonie nemůžeme jet všichni najednou, to by se domorodým kmenům jistě nelíbilo. Rozdělili jsme se proto do devíti expedic, v nichž jsou namíchány děti ze všech oddílů pod vedením jednoho téčkaře, tedy nejstaršího táborníka nebo tábornice. Takto rozdělení jsme vyhledali obchodníky na tržišti a nakoupili zásoby na výpravu do pralesa. Po cestě zpět z tržiště si nás přizpívaly malé indiánky (nejmenší holčičky) , které nás budou dále doprovázet při našem putování pralesem. Členové expedice je přenesli přes Amazonku a indiánky jim za to předaly tajemné deníky. Zub času vymazal z těchto deníků velké části textu, expedice tedy budou muset v průběhu tábora postupně získat chybějící písmena, a snad se jim podaří text rozluštit a objevit chybějící kus mapy.
Večerní program probíhal opět po oddílech: první oddíl vytvářel vlajku, nejmenší kluci hráli drobné hry v táboře, třetí oddíl nejdříve navštívila mafie, potom se projeli Uazem a ještě stihli liány alias lana. Čtvrtý oddíl hrál na louce hutututu, dekoboj a další „brutality“, pátý oddíl zahrál štafetové hry na hřišti a po večerce je navíc čekala první noční hra. Šestý oddíl také hutututal a pak je Fero provezl Uazem, sedmička hrála šátkovanou s Ha-kissem, osmička vytvářela vlajku a opět hutututala. Oba dva T-oddíly (tedy teenageři nad 15 let) společně hráli člověčeso, zoologickou zahradu, evoluci a mafii. T dvojka pohrdla pohodlím chatky a noc strávila na louce pod hvězdami.
Tábor tedy běží zatím bez sebemenších problémů. Zdravíme Hlavase do nemocnice - jeho stav se zlepšuje, máme radost a držíme palce, aby bylo brzy ještě líp.
1. den - sobota 15.8:
Hola, všichni příznivci, hlásíme se Vám ze základního tábora expedice do Amazonie. Ráno byl hradecký terminál svědkem letošního posledního stěhování dobrodružstvíchtivých táborníků na Dračí Skálu.Na táboře nás uvítala banda špinavých a počmáraných pátračů, zahulákali na nás táborovou rozcvičku, naskákali do busů a určitě spali už v Žamberku.
Na druhé straně zatím čistí a navonění členové expedic se rozdělili do oddílů, ukázali novým oddílákům záchody, umývárky, poučili, kam chodit a nechodit, co se může a co ne atd. Zkrátka běžný úvod do táborového života.Běžný pro děti, mimořádný pro nás-dospěláky. Letošní 4. běh bude probíhat bez vedení Hlavasem, který zvolil lukrativnější závěr prázdnin-pobyt na nemocničním lůžku v hradecké neurochirurgii. V této chvíli( jak řekl Kamil)-se konečně vychrupkal po narkóze, a bude fungovat jako přítel na telefonu-to budou účty! Je po operaci páteře a letadlo do Amazonie letos nestihne. Naštěstí máme kolem sebe úžasnou partu lidí, kteří se okamžitě nabídli s pomocí. Tímto jim všem patří můj velký dík- všem, kteří už tu jsou i těm, co ještě dojedou.
Takže změna dočasná, hlavní vedoucí jsem letos já Radka, celotáborovka se rozjíždí, večer máme vědeckou konferenci, kde se děti dozví vše, co kdy kdo zjistil o Amazonii. Konferenci navštíví celá řada významných i bezvýznamných odborníků i nul ve svém oboru, Účastníci shlédnou poslední dokument o objevu Draka Džounse, který málem zaplatil životem.A zbytek se dozvíte milí rodičové až zítra, teď spěchám na konfernci, ať se něco dozvím.
Držte palce Hlavasovi i nám , letos to potřebujeme.Ahoj zítra z Amazonie
První texty sem napíšeme 16. srpna!